Leden 2015

Bakalářská práce

25. ledna 2015 v 0:46 | Loo |  Sebepoškozování
Zdravím!

Jedna holčina, která si říká Pajushka, mě poprosila, zdali bych se nezeptala návštěvníků mého blogu, jestli by se nezapojili do rozhovoru ohledně sebepoškozování. Sama mi psala, že se sebepoškozování věnovala ve své absolventské, ročníkové, seminární práci a teď s tímto tématem pokračuje i ve své bakalářské práci.

Koho shání? Hledá respondenty ve věku 18-26 let, kteří se v období mezi 10-20 rokem sebepoškozovali (individuálně i výše), ovšem musí jít o opakované sebepoškozování, ne pouze jeden incident. Výzkum je zcela anonymní a etický. Jak už jsem zmínila výše, jedná se o dotazník, nikoliv dotazník. Nemusí se jedna přímo o rozhovor tváří v tvář, je schopná vést konverzaci po internetových médiích jako je ICQ, Skype, nebo email. Pokud máte zájem, kontaktuje ji na emailu burespaja@seznam.cz.

Já osobně se rozhovoru zúčastním, protože se takovýmto věcem nebráním, ale právě naopak, protože nikdy není dost prostředků k tomu, aby se lidé dozvěděli o sebepoškozování a brali jej jako vážnou věc, nebo se mu snažili porozumět. Já sama se snažím dostat sebepoškozování více do podvědomí lidí a moc dobře vím, jaké to je se setkat lidmi, kteří jsou zarputilí, proto je potřeba více takových věcí, ovšem seriózních. Dokonce já sama jsem dělala seminární práci do psychologie na téma sebepoškozování.

Byla bych velice ráda, kdyby se někdo z Vás (mých čtenářů) přihlásil, a tak dál možnost pohlédnout do duše člověka, který se sebepoškozoval, resp. se stále sebepoškozuje.

Z krátkého "dopisování" si s ní, mohu říct, že je to milá dívčina, která na nic netlačí, je taktní a umí se vyjadřovat. Pokud se rozhodnete pro rozhovor, určitě nic neztratíte.

Krásný zbytek víkendu,
Vaše Loo

Rekapitulace roku 2014

14. ledna 2015 v 20:38 | Loo |  Diary
Zdravím!


Po dlouhé době hnití této rubriky přišel článek, který se sem doopravdy hodí - a to doslova. Původně jsem chtěla napsat jiný článek, ale jedna kamarádka mě poprosila, abych napsala na blog zase něco ze svého života-neživota a začátek roku 2015... tedy... Vím, už je polovina ledna, ale pořád jsme teprve na záčatku. Jednoduše je to dobrá příležitost, jak shrnout události loňska, nebo spíše události posledních několika měsíců.

Po úspěšné doklasifikaci v srpnu jsem začala chodit do školy. Sice přes různé překážky, ale dostala jsem se do třetího ročníku a jsem za to nesmírně ráda. Nikdy dříve jsem o škole moc nepsala, nejspíš proto, že jsem tam moc nechodila, ale musím se pochlubit, že moje docházka je méně než 15% v každém předmětu a to dokonce i v těch, které máme jen jednou týdně, čili když na jednu hodinu chybíte, tak vám hezky naskakují procenta. Moje známky jsou celkem fajn, když vezmu v potaz, že se moc neučím. Ostatně... já se nikdy moc neučila. To mi připomíná, že zítra píšeme dvě písemky... Myslím, že se asi kouknu na nějaký film.

Můj zdravotní stav bych shrnula "jako na houpačce". Musím zaklepat, že takové klasické nemoci, jak je chřipka se mi téměř vyhnuly, pokud nepočítám nemoc v září a pak jsem byla nemocná o svátcích, ale jinak si nemůžu stěžovat. Migrény stále jsou a budou, ale dají se zvládnout, když má člověk po ruce Aulin a postel v tmavé místnosti. Žaludek pořád zlobí, nemůžu jíst, to co by jedl normální člověk, ale zase... můžu si za to jen a jen já sama. Od Vánoc jsem také plnohodnotný vegetarián. Už čtyři roky jsem vegetariánem, ale vždy jsem jedla aspoň ryby, i když jsem je jedla jen zřídka. Od tohoto roku jsem však plnohodnotná vegetariánka. Přemýšlela jsem i nad veganskou stravou, ale na ni bych přešla až když budu bydlet sama. Taková strava leze do peněz a bohužel teď nemám možnost si kupovat pravidelně rostlinné věci. Ale to jsem odskočila od tématu...

Kdybych měla mluvit o depresích. Nejhorší je, když nemůžu spát a jsem sama, ale jinak pokud jsem někde jinde, tak jako bych "neměla" na ně čas. Snažím se je zahánět a s nimi i černé myšlenky, které je velice rády doprovázejí. Řekla bych, že jsem se s nimi naučila vypořádávat, ne ve smyslu, že by zmizely úplně - nejsem kouzelník, ale naučila jsem se do jisté míry umírnit do takové míry, kdy sice myšlenky jsou, ale činy nikoliv. Nevím, jak bych to jinak vysvětlila...

Řekla bych, že největší změna roku se stala především v mé psychice, kde jsem se naučila vnímat samu sebe jinak, než jak jsem se na sebe dívala dříve. Netvrdím, že jsem happy jak dva grepy ve své kůži, ale rozhodně se v ní cítím lépe, než před lety a dokonce i loni. Jsem smířená s tím, že nikdy nebudu, jak kdybych byla "nová a neposkvrněná", ale vše se dá zlepšit a na tom já právě pracuji a věřím, že se všechno jen bude zlepšovat.

Kdybych měla popsat loňské Vánoce, tak byly fajn. Rozhodně lepší než ty v roce 2013, protože Vy víte... Silvestr jsem strávila s kamarády, o půlnoci jsem byla s babičkou a pak jsem byla s kamarádkami. Tyto svátky byly kupodivu celkem fajn.
Heh, dokonce se zlepšil i můj vztah k mému otci, což je opravdu překvapující, jelikož Vy víte... Nevím, jestli se dá tato skutečnost počítat za klad, ale chtěla bych vypsat pár, za které jsem ráda a to, že jsem zase ve škole, mám kamarády, rodinu, napsala jsem píseň - která je první i poslední, přežila jsem rok bez sebepoškozování, podařilo se mi změnit pohled na sebe... Kdybych tu měla vypsat i každou kravinu, tak bych tu byla snad do dalšího roku. Zápory nechci vypisovat, protože chci udržet tento článek v nadneseném duchu a taky protože jich ani moc není a v mém životě nejsou nijak zásadní. Důležité je vnímat dobré okamžiky a ne ty špatné. Špatné věci se dějí a dít budou, ale když se změní člověk, bude je vnímat jinak a nepřipouští si je tolik k srdci.

Já upřímně doufám, že se máte krásně a Váš rok 2014 byl aspoň z části dobrý a pokud ne... věřte, že další roky budou. Co roky... Dny budou lepší. Hned další den může být tím lepším, kdy budete odhodlaní svůj život změnit. Nikdy není pozdě na změnu, protože vždy může být lépe a bude, když se budete snažit.

Tímto bych Vám i chtěla popřát hodně štěstí do roku 2015. Ať už bude plný čehokoliv, užívejte si a važte si toho, že můžete žít, jste zdraví (i kdyby jen v rámci možností), máte rodinu, střechu nad hlavou, co do pusy a taky vzdělání. Ne všichni tento luxus mají. Snažte se žít naplno, abyste potom nemuseli litovat, že jste život promarnili honbou za něčím, co už jste nejspíš dávno měli, nebo to bylo nedosažitelné...

Hodně zdraví, lásky a dobrého jídla,
Vaše Loo