Ještě před léčbou 1. díl

1. srpna 2014 v 11:41 | Loo |  Poruchy příjmu potravy
Zdravím!

Vím, že jsem v červenci nebyla moc aktivní, ale to se doufám v srpnu změní, i když budu mít doklasifikaci. Ještě na začátek bych chtěla poznamenat, že některé mnou plánované články přibudou až později, protože se mi podělal mobil a to je jediná věc, kterou můžu fotit...

V dnešním článku se budu zabývat tím, co je dobré vědět ještě před léčbou a taky s čím by měl být člověk vyrovnaný už předem, aby léčba byla úspěšná. Ono je strašně super, když se člověk rozhodne léčit a nemyslím jen klinickou péči. Já sama jsem "prošla" samoléčbou, která je sice náročnější, ale taky se dá zvládnout. Navíc je vždy potřeba, aby nemocný chtěl, protože jestli nechce, tak je celé snažení k ničemu...

Tímhle se dostávám k první věci. Musíš chtít, ale ne jen tak naoko. Člověk o tom musí být doopravdy přesvědčený a taky pro to něco dělat. Ono se i během léčby stane, že jsi na dně a máš chuť to všechno vzdát, ale můžeš si ještě před začátkem napsat seznam, proč se chceš vyléčit a kdykoliv budeš mít špatnou chvilku a budeš chtít udělat nějakou hloupost, tak bude stačit si ten seznam přečíst a přesvědčit se, že léčba je správný krok.

Jídelníček. Zapisuj si poctivě, co jíš, abys měl/a kontrolu nad tím, jestli se nepřejídáš. Mně to strašně pomáhalo a jelikož jsem během anorexie přestala téměř pít, tak jsem si poctivě zapisovala i pití. Hlavně si nepiš kalorické hodnoty! Spíš si zjisti glykemický index potravin, tak budeš moct vybírat z těch, které tě dlouho zasytí a nebudeš mít pak vlčí hlad, který má většinou za následek přejídaní, špatnou náladu, bolest hlavy...

Nenuť se jíst potraviny, které jsi nikdy nejedl/a. Z mé vlastní zkušenosti můžu říct, že do mě cpali úplně všechno, dokonce i fazole, které z duše od malička nenávidím, pak jen podpořili můj dávicí reflex. Pokud ti je doopravdy z nějaké potraviny špatně, tak ji nejez. Rodičům, kamarádům, lékařům vysvětli, že ti nechutná, ale nějakou alternativu bys snědl/a.

Pokud si nejsi jistý/jistá s jídelníčkem, zajdi k nutričnímu. Sice to bude stát nějaké peníze, ale pořád lepší než kdybys neměl/a přehled o tom, jestli jíš správně a nebo ne.

Věc, se kterou hodně lidí před léčbou není srovnaná, je přírůst váhy. Neexistuje nikdo bláhový, který by si myslel, že i během léčby mu nenaroste váha, to ne, ale spíš ten strach z přibírání váhy nás většinou v polovině dostane. Proto si dávej hodně velký pozor na přírůstky váhy, ale nevyšiluj z každého kila. Nevaž se každý den! Neupínej se na jedno číslo! Vždycky si vymez nějakou spodní a horní hranici a pokud jsi tím nejsi jistý/jistá, tak se poraď s odborníky a ti už budou vědět, jaká je zdravá váha při tvém věku.

Při léčení z anorexie je dobré vynechat sport. Jakékoliv hodně zátěžové, žádné několika kilometrové běhy nebo hodiny mučení na posilovacím stroji. Klidně se zajdi projít, ale nic namáhavého. Tvoje tělo už je dost křehké a teď se bude vzpamatovávat z toho všeho a namáhavým pohybem mu jen uškodíš. Navíc pohyb bude brzdit přibírání na zdravou váhu, takže nic nepřeháněj. Při bulimii je sportování dobrý nápad, ale jelikož tvoje srdce dostalo pořádný zápřah tím, jak jsi pořád zvracel/a, tak ti doporučuji taky pouze nízkozátěžový pohyb jako třeba procházky, plavání (plavej takovým tempem, aby ses nezadýchával/a), jízda na kole po rovince...

Pokud půjdeš na léčbu na psychiatrické oddělení, tak určitě dostaneš antidepresiva a další nejrůznější léky. Já sama jsem nikdy nebyla kvůli anorexii hospitalizována, měla jsem jen ambulantní léčbu. Hospitalizaci jsem odmítla, protože můj stav nebyl tak vážný. Ale i když jsem měla jen ambulantní léčbu, tak jsem i přesto dostala kvanta léků a na to si dávej pozor... Hlídej si, abys nejdl/a příliš moc léků. Jakákoliv chemie tvému tělu škodí, i když jsou to léky. Nechci z vás dělat paranoiky, ale je dobrý, když do sebe necpete devět prášků denně, jako jsem to měla já. Hodně lidí (a i lékařů) se divilo, že ještě žiju. Nebo spíš, že to moje tělo zvládá. Když už budeš brát léky, tak si dávej hodně velký pozor na vedlejší účinky. Jak už jsem psala, je to chemie, jsou to tvému tělu cizí látky... Jakékoliv náhlé změny a i ty postupné hlas svému lékaři. Pokud se naskytne závažný problém, okamžitě vyhledej nejbližší nemocnici (alergická reakce)! Pokud je to možné, snaž se postupem času dávky léků snižovat. Jak víte, tak já jsem léky vysadila úplně, ale s vědomím lékaře.

Pravidelnost. Je dobré udržovat pravidelnost, aby tvé tělo obnovilo tvůj zpomalený metabolismus. Někteří lidé mají už naučenou pravidelnost z anorexie, kdy striktně dodržovali pravidla a svoje jídelníčky. Tak trochu už mají polovinu věci za sebou, "jen" ještě musí rapidně zvýšit příjem. Pro ty, jako já, která jsem se "stravovala", jak jsem chtěla, tak začátky byly hóóódně těžké. Dokonce jsem si musela nastavovat budík, abych věděla, kdy mám jíst, měla jsem i opakovaná upozornění, kdybych náhodou budík vypla a zapomněla na jídlo - což se mi stávalo často, proto jsem takový systém zavedla. Pravidelná stolice a u žen a dívek i menstruace je známkou toho, že děláš věci správně. Spousta žen v období anorexie svou menstruaci ztratí. V některých případech je nutná gynekologická pomoc a v začátcích si menstuace dělá co chce. Pamatuju si, že jsme si mezi sebou říkaly, jak jednou menstruaci máme a pak zas ne, jednou máme pocit, jak nám jdou prasknout vajíčníky a podruhé nám jde vybouchnout hlava... Menstruace je hodně idivinduální a dokonce i ženy, které anorexii nikdy neměly mohou mít menstruaci nepravidelnou. Proto je lepší se spíš držet stolice. Pokud máš stolici pravidelnou, několikrát týdně a je normální (žádný průjem a nebo když máš pocit, že rodíš zadnicí), je to známka, že děláš věci dobře. Ale i stolice se ti "obnoví" až po nějaké době. Vím, že já jsem tehdy "trpěl" zácpami a byl svátek, když jsem měla stolici jednou týdně, ale časem se to všechno zlepšilo.

Jedna z nejdůležitějších věcí na konec. Je fajn mít po svém boku parťáka. Najdi si kamaráda, kterému se budeš moct svěřit, když budeš mít slabou chvíli. Je jedno, jestli to bude některý z tvých rodičů, sourozenec, kamarád ze školy, kamarád od vedle, kamarád přes internet... Pokud si navzájem věříte a víš, že tě neodsoudí, tak se mu/jí svěř. Jestli je to doopravdy tvůj kamarád/tvoje kamarádka, tak bude stát při tobě a bude tě podporovat v léčbě.

Schválně jsem napsala, že tento článek je první díl, protože mi je jasné, že jsem některé věci zapomněla, ale jakmile si je zase sepíšu, tak bude pokračování. Je totiž spousta věcí, které by člověk měl vědět už před léčbou, aby pak nebyl zaskočený a pak zase nespadnul tam, kde byl.

Přeji všem hodně zdaru při léčení!
Vaše Lussy
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ko Ky Ko Ky | Web | 1. srpna 2014 v 20:07 | Reagovat

tak ono je mi už o něco lépe a to díky odpolednímu spánku,který jsem si dopřála:)neboj s tím nejezením masem si nechci ublížit a chápu,když si ho nedám ,tak ty podstatné živiny musím jinak nahradit :)
snad se mi váha brzy pohne :)
není zač:) to je dobře,že si to uvědomuješ:)
Není zač a taky děkuji;)

2 Ko Ky Ko Ky | Web | 1. srpna 2014 v 20:08 | Reagovat

Hezky jsi to sepsala a úplně se v tom vidím:)
Takhle bych taky přemýšlela:)

3 saorisse saorisse | Web | 4. srpna 2014 v 20:52 | Reagovat

Ten sport jsi napsala dobře - nic namáhavýho...ale přesto je pohyb fajn kvůli endorfinům, takže bych ho taky určitě uplně nevylučovala...ale rozhodně s mírou. :-)

4 Vivi Vivi | Web | 4. srpna 2014 v 21:44 | Reagovat

Súhlasím s tým že by nemali jesť nasilu tie potraviny ktoré nemajú radi. A v nemocnici robia neskutočne velkú chybu že dievčatá len nasilu vykrmujú a tým le prehlbujú väčšiu  aväčšiu nenávisť k jedlu. A áno ak človek chce niečo dosiahnuť musí chcieť inak to nejde.

5 Rezzy Rezzy | Web | 6. srpna 2014 v 8:18 | Reagovat

A kde v Tatrách jsi byla? :) My jsme v polském městě Zakopane a je to tady opravdu moc hezké, ale kdybych si měla vybrat dovolenou pro příští rok, tak bych se zase vrátila do Švýcarska.
Máš to skvěle sepsané! Psala jsi to s pomocí nějakých knížek nebo to je fakt čistě z tvojí hlavy? Je to opravdu dobře napsané :)
Jinak já jsem třeba k nutriční chodila zadarmo do nemocnice, poslala mě k ní doktorka a nemusela jsem nic platit. A souhlasím s tím, že není třeba jíst úplně všechno, jak někdy ty holky nutí... když něco nejím odmala, tak to přece nezačnu jíst ani když se léčím, to je fakt blbost a akorát to zvětšuje nechuť k jídlu, jak psala Vivi.
Musím říct, že tě obdivuju, že ses pustila do samoléčby. Já bych do toho nešla a kdyby mě nedonutili rodiče a doktorky, abych se sebou něco dělala, tak se v tom asi hnípu ještě teď...

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. srpna 2014 v 21:30 | Reagovat

Moc užitečný a hezky napsaný článek :-) Líbí se mi, že neodsuzuješ nezátěžový pohyb :-)

7 saorisse saorisse | Web | 8. srpna 2014 v 21:51 | Reagovat

Ahojik, nominovala jsem tě do Liebster award tagu..ale je na tobě, jestli se do toho budeš chtít pustit. :)

8 ANA ANA | Web | 10. srpna 2014 v 11:33 | Reagovat

Hodně dobře napsaný článek, je vidět, že mluvíš z vlastní zkušenosti a taky že to máš promyšlené.
Pravidlo jedna je asi ze všech nejdůležitější - člověk musí chtít a musí chtít opravdu.
Další rady jsou výborné a taky rozumné - jíst dost, vybírat si potraviny bohaté na výživu a také mít pestrý jídelníček, stanovit si nějakou hranici váhy, aby se nevyšilovalo kvůli každému kilu navíc. Méně sportování a námahy v tomto případě je také vhodné.
Výborný článek, Lussy!

9 ANA ANA | Web | 14. srpna 2014 v 22:09 | Reagovat

Opravdu působí promyšleně. Máš to vychytané!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama