Červen 2014

Better me

27. června 2014 v 23:43 | Loo |  Diary
Zdravím!

Omlouvám se za mou neaktivitu, nechci se vymlouvat, ale červen pro mě byl vážně komplikovaný/těžký (?). Nejen že se blížil konec školního roku, což znamenalo milion závěřečných písemek najednou, ale taky se blížil ten proklatý den. Mimochodem už den předem jsem nešla do školy, protože jsem celou noc probrečela a ráno se probudila jako zombie s nehoráznou migrénou. Když tedy nastala sobota, cítila jsem se mizerně a prázdně. Měla jsem v plánu jít na hřbitov a uprostřed příprav mi napsala kamarádka. Nakonec jsem tam šla s ní, i když jsem neměla v plánu vůbec žádný doprovod. Nejspíš i díky ní jsem to ustála a možná to bylo i tím, že mi vůbec nešly zapálit svíčky... Nakonec jsme byly spolu skoro celý den. Šly jsme k nám, abychom se odreagovaly z té pochmurné nálady a koukaly se na tředí díl Madagaskaru. Když jsme se rozloučily, tak jsem potakal bratra s jeho přítelkyní a ti mě taky docela dost rozptýlili a celý zbytek večera, noci a i následného rána (mimochodem do čtyř) jsme strávili debatou o nejrůznějších věcech.

Nemám ponětí, jestli to je rok a nebo dva od událostí, kdy jsem se vším sekla, ale tuším, že je to od jedné události dva a od druhé rok, ale nejsem si stoprocentně jistá. S určitostí vím, že to není přesně tento měsíc, byl to květen a duben, ale přesto to stojí za zmínku, i když už je červen. Proč je to důležité zmínit? Jsou to dva důležité měsíce v mém životě a kdyby nepřišly, tak bych tu zřejmě doopravdy nebyla. Duben je důležitý, protože jsem se konečně rozhodla skoncovat se sebepoškozováním a věřte, že jsem neprovozovala jen jeden druh. Květen je důležitý v tom, že jsem se rozhodla něco dělat se svou pruchou příjmu potravy. Oba tyto dny/měsíce mě dovedly k tomu, jaká jsem teď. Byly to věci, které byly každodenně "na mém talíři" a já jsem je prostě ukončila. Je to celkem úleva, když vím, že to všechno je za mnou. Přijde mi to jako včera, kdy jsem s tím vším skončila a ona je to už taková doba. Nechci, abyste si tímhle mysleli, že je to úplně v čudu, protože není. Vždycky to tu bude, bude mě to pokoušet, ale já budu dostatečně silná na to, abych řekla ne. Žádná psychická porucha mě ovládat nebude a jestli si bude vyskakovat, tak ještě pořád mám doma prášky...

Tohle téma bylo ještě nedávno u mě aktuální. Sice už to nejhorší bylo za mnou, ale když jsem měla dlouhé nehty, tak jsem se škrábala a to docela dost drsně (sice ne do krve, ale i přesto). Od loňských Vánoc jsem neměla dlouhé nehty až teď. Upřímně jsem se bála, že mi to všechno zkomplikuje, tak jsem si nehty raději stříhala. aby nepřesahovaly přes bříško prstu. Asi minulý týden už začaly nehty být delší a dneska je už mám docela dost dlouhé a nic. Celý tento týden vůbec nic. Při příležitosti dlouhých nehtů jsem vyzkoušela i nový lak, který jsem tu dávala společně s fotkami nového diáře a barvy na vlasy. Vypadal vážně skvěle. ^^


Tímhle článkem bych vlastně chtěla říct, že jsem ušla docela dost dlouhou cestu, od toho kde jsem byla. Dalo by se říct, že jsem se i změnila a řekla bych že dost. Nevím, jestli to jde cítit z mých občasných článků, ale já vím a myslím, že i lidé v mém okolí, že jsem se změnila. Dokonce se odvážím říct, že i k lepšímu, ale nebyla to přeměna ze dne na den (nejsem vlkodlak), ale měnilo se to postupně. Já osobně si myslím, že to hlavní mám za sebou a teď už mi schází jen některé věci změnit, abych byla spokojená.

Nebo jsem jednoduše vyrostla. Ale to je blbost, protože člověk jako já (s dítětem v srdci i duši) nevyroste nikdy.

Zatím ještě třeťák nemám jistý, protože i letos dělám doklasifikaci, ale už ne ze všech přemětů. Většinu předmětů mám ohodnocených a nejhorší známkou je trojka. Mohlo by to být lepší, ale viva la prokrastinace.

V posledních měsících jsem se začala hodně věnovat líčení a taky jsem se v něm zlepšila. Narazila jsem na nové techniky a pořídila jsem si i pár nových věcí, abych se mohla dále zlepšovat, protože mě to baví. Nechci se chlubit, ale dostala jsem i pár pochval. :D Nezmiňuji to jen tak, protože si myslím, že je to konečně jedna z věcí, ve které bych mohla být dobrá a vytvářet nejrůznější kreace.

Já doufám, že vaše vysvědčení dopadlo lépe a pokud chodíte do práce, že máte dovolenou a pokud ne, tak aspoň zvolněné tempo. Hlavně si užijte prázdniny a buďte opatrní, aby se Vám nic nestalo a taky si pamatujte, že sluníčko dokáže být pěkná mrcha a pokud jedete do teplejších destinací, tak si vemte opalováky s vysokým ochranným faktorem, protože naše kůže není zvyklá na tak silné a časté sluneční záření. Taky nezapomeňte hodně pít a jíst čerstvé ovoce a zeleninu a především buďte zdraví a fit.

Vaše Loo

Aktualizace rok 2013 až dodnes

11. června 2014 v 20:43 | Loo |  Můj zdravotní stav
Zdravím!

Teprve nedávno jsem zjistila, že poslední aktualizace mého zdravotního stavu byla v roce 2012 - a taky jediná. Hrozně se za to stydím, že jste neměli přehled, jak to se mnou je. Možná i někteří starostlivci si o mně dělali starost a to jen kvůli starým "záznamům". Spousta věcí se změnila, zlepšila a nebo zhoršila... a taky něco přibylo - což jsem předpokládala už nějakou dobu. Začnu tím, že se zopakuju věci z minulého článku a pak se pustíme do "novinek".

Alergie → Jsou pořád stejné. Naštěstí žádná další nepřibyla, ale v tomhle období (od konce března do července) se mi docela dost blbě dýchá kvůli rozkvetlým keřům, stromům a kdoví, jaký druh pylu mi ještě vadí. Beru medikaci, vždy jednu ráno, potom mám nosní sprej a kapky do očí.

Migrény → Migrény byly, jsou a budou. To je prostě věc, které se asi nezbavím, ale už to není tak strašné a nejsou několika denní. Když si udělám suspenzi a jdu hned spát, tak mi to do rána přejde.

PPP → Dle mého názory (a nejsem jediná s ním) se PPP nikdy nezbavím. Pořád to tu bude. Sice nejspíš nebudu podvyživená (což já nikdy nebyla ani při "plném" zapojení) a ani nijak extra hubená, ale ten hlásek v kebuli bude napořád. Abych řekla, tak už mi ani moc nevadí, naučila jsem se s ním žít v jakési "symbióze", ale spíš jsem se ho naučila potlačit na takovou míru, že mi nebrání v příjmu potravy.

Záchvaty úzkosti → Ano, už jsem konečně přišla na to, jak se to jmenuje. Není/nebylo to nic jiného než záchvaty úzkosti. Mám je pořád, ale už nejsou tak strašné, ale kdybych ho měla popsat... Někdy později bych se o tom mohla zmínit. Z minulosti se to výrazně zlepšilo. Neberu žádnou medikaci pravidelně, ale léky doma mám - pro případ.

Anémie → Chudokrevná jsem pořád. Nedávno se dokonce moje hladiny pohnuly docela dost rázně dolů, ale žije, so no worry. Živočišné tuky jím a někdy i dokonce maso, protože mi ho babička vtlačí. Jinak jsem bez medikace.

Maniodepresivní psychóza, deprese... → Do teď nevím, co to bylo, ale MP zřejmě ne, protože pokud je člověk bez medikace, tak se jen zhoršuje a znemožňuje normální život. Nejspíš to bylo jen nějaké kritické období, kdy to se mnou kolísalo. Deprese a sebevražedné myšlenky. Jsou tady pořád. Mám chuť, ale neudělám to, i když mám docela dost osobních důvodů to udělat... ale prostě ne. Nevím, jestli jsem se to naučila ovládat, ale řekla bych, že ano. V úzkostných stavech je to hodně těžké ovládat a proto se snažím spát.

Kolísavý krevní tlak → Už v patnácti jsem mívala vyšší TK, ale nijak se to neřešilo. Za těch několik let jsem už měla asi třikrát a nebo čtyřikrát TK holter. S nárustem hmotnosti (po začátku zdravé životosprávy a braní psychofarmak) se tlak výrazně zvýšil. Všichni vyšilovali. Dokonce i v nemocnici a byla jsem na příjmu hned dána na JIP, ale můj doktor vůbec neplašil. S nárůstem hmotnosti se to může stát. Léky doma mám, ale nejím je. Nemám je na pravidelnou léčbu, ale pouze na výrazně vysoký tlak (nad 160/90).

Žaludeční potíže → Taky jste to čekali, že jo? Já vím, že jsem si ho oddělala sama, ale nejen já. Jako malá (necelé roční miminko) jsem byla přiotrávená léky. Nesmíme zapomenout bulimii a pak ještě moje další prohřešky... Dále jsem za svůj život měla docela dost antibiotik, psychofarmak a další né moc prospěšných léků pro žaludek...
Patologicky s ním nic není (ultrazvuk byl v pořádku - duben 2014), ale já jednoduše cítím, že stojí za starou bačkoru. A ne, nenalhávám si to. Není den, kdy by mě nepálila žáha, kdy by se mi nechtělo zvracet a nebo po požití jídla nebolel žaludek...