Leden 2014

I can't do everything

31. ledna 2014 v 23:06 | LuSsy |  Diary
aneb I'm only human for the second time.

Zdravím!

Už od mala se ode mě očekávaly zázraky. Do teď to nechápu... Ale jdem do přítomnosti. Jednoduše... jsem na mně až příliš velké nároky. Musím mít vynikající známky, vypadat jako modelka, mít společenský život, do toho pomáhat lidem, starat se o domácnost... A já jsem co? Spát mám jako kdy? Jednoduše nad tím kroutím hlavou. Jop, já klidně budu pomáhat lidem, do toho budu mít nějaký minimální společenský život, ale fakt do toho nebudou vynikající známky. To prostě nejde. To se navzájem vylučuje. Ovšem jedině, že bych byla nějaký génuis a nebo že bych se fakt šprtala, ale to já jsem nikdy nedělala a taky na to není čas, takže... stačí přečtení před hodinou a jedem na písemku.

Vím, že jsem zde psala, že už nikdy nebudu psát o mém otci, ale prostě... zase se s*re do mého života a mně to už leze krkem (ne-li i něčím jiným). Babička je z něho nadšená, protože jí OBČAS pomůže něco opravit, ale to je tak max všechno... Ono ho spíš dohnalo černé svědomí, že se na nás v nejhorším vy*ral... a nebo to bude tím, že je v peněžní nouzi... nebo obojí dohromady. Určitě to není z lásky ke mně a bráchovi.

Když jsem byla loni v listopadu v nemocnici, tak jsem si říkala, že nějak ty jeho návštěvy přežiju. Pak nás "nevštěvoval" občas i doma. I to jsem překousla, ale co už nepřekousnu je to, že mi říká, že si všechno vymýšlím. Do očí mi normálně řekl, že to mám všechno v hlavě (čímž naznačil, že jsem blázen) a že mi nic není. Anóóó a ten tlak mám asi z toho, že moje myšlenky si lítají na obláčku, že? Moje červené krvinky se lekly představy nahého Jonnyho Deppa a proto se jejich počet snížil... Moje chrupavky jsou zničené z toho, když si jen představím cestu do Tesca a zpátky... My father's logic. Pak začal mlít něco o tom, že bolest hlavy není důvod, abych nešla do školy... A já se ptám, kdy jsem nešla kvůli bolesti hlavy do školy? O.o Pokud vím, tak naposledy jsem se sebou sekla. Jop, stala se mi jedna nehoda ve škole...

Víte, co mě nejvíc ze všeho štve? Že vždycky, ale opravdu VŽDYCKY, když někomu odpustím a nebo ho vezmu na milost, tak mě stejně podrazí... Ublíží mi.

Teď trochu z veselejšího soudku. Dneska jsem byla v kině na Zataženo, občas trakaře a byla to fakt bžunda. :D Ale capina století. :D Ale rozhodně se na to koukněte, ale je to mindblow jako sviňa. Byla jsem tam s kamarádkami a od jedné tam byl i její kluk. Z kina jsme zašli do Tesca a tam jsme si nakupovali něco k jídlu, jelikož jsme všichni byli hladoví. No... nejspíš hlavně já, jelikož jsem nejedla oběd. :D Doma jsem se dala lasagne. Byly dobré, ale nesnědla jsem ani polovinu, protože se mi začalo brkat a nechceme přece riskovat, že by to ze mě celé vyletělo, že? :D

Minulý týden ve čtvrtek jsem byla v Penny a objevila jsem tam jednu kávu - ledovou. Schválně jsem si vzala Espresso Macciato, jelikož jsem počítala s tím, že Capuccino bude strašně slabé. Když jsem doma potom vypila kávu, tak jsem byla úplně naspeedovaná. :D Dokonce jsem šla i s kamarádkou na procházku do Tesca. :D Jop, do toho Tesca chodím nějak často. :D A ještě v Tescu jsem si dala potom Monstera, kterého jsem taky koupila v Penny. Musela jsem ho vypít sama, jelikož kámoška má nějakou dietu a to jsem ho zrovna kupovala kvůli ní, protože vím, že Rehab je její nejoblíbenější příchuť. A i přes to, že jsem měla v sobě tunu kofeinu, tak jsem usnula jako nemluvně. :D

Pokud Vás zajímá, jak jsem na tom po psychické stránce, tak celkem dobře. Léky neberu už něco přes měsíc a je mi fajn. :) Po fyzické jsem taky celkem v pohodě až na ten tlak a občasné blbnutí srdce a kloubů. Prostě... žiju. ;) Jak to je s váhou? Né moc dobré. Ani sem nebudu psát, kolik vážím, protože jsem na to strašně háklivá a prostě nikomu neříkám svou váhu, pokud to po mě doktoři výslovně nepotřebují. Ale můžu říct, že vypadám jako buřtík (ne-li hůř). Nejhroší na tomhle gain weight, co jsem za loňský rok absolvovala kvůli lékům, je, že mi popraskala kůže - jinak řečeno... udělaly se mi strie i na místech, kde byste řekli, že se nedělají. Už to, jak vypadám, se mi nelíbí a ty strie z toho dělají ještě větší nechuťárnu... *puke* Cvičit cvičím, ale není na to tolik času, kolik bych chtěla. Tak tak si stihnu občas zaposilovat, jinak nic zvláštního. Chtěla bych zase cvičit moje oblíbené workouty a nebo prostě jen tak tančit... Snad si na to všechno najdu čas. Jop a ještě jídelníček. Nijak zvláštní. Jím, to co normálně. Žádné přežery. Samozřejmě občas nezdravé, bílé pečivo, ale hold u nás se moc tmavé nekupuje a všeobecně je pečivo na prd.

Chtěla bych ukončit článek z veselejšího soudku, ale opravdu nevím, co napsat. Snad jen, že když jsem si chtěla vyčistit ksichtík čistícím gelem, tak jsem si na "kartáček" omylem dala krém na nohy. -.- Naštěstí se to mé tváře nedotklo, ale i tak... Už jenom ta představa, že máte pleť jemnou jako paty...

Vaše LuSsy

I'm only human

17. ledna 2014 v 23:49 | LuSsy |  Diary
Zdravím buddies!

Jak už název napovídá, tak jsem pouze člověk a opravdu jsem teď hodně vytížená. Ve škole jsem pořád zkoušená a to z obrovských kup učiva, takže nedělám nic jiného, než jen sedím v sešitech. Je to teď ve škole hodně náročné, ale stejně budu mít samé eNka... i tak jsem furt zkoušená, protože někdy se mi klasifikace musí uzavřít.

Od Vánoc jsem ne neozvala s nějakým článkem o sobě. Ani nevím, zda-li vás můj život vůbec zajímá, ale tak snad...

Silvestr jsem strávila s kamarádkami (bohužel jsme nebyly všechny), o půlnoci jsem byla s babičkou a překvapivě i s otcem a na Nový rok jsem zase byla s kamarádkami. Přišla jsem domů asi ve čtyři a do pěti jsem se čučela na nějký nechutný horor, jehož jméno se mi vůbec nevybavuje. Potom po Novém roce jsem měla takový little break down. Nechci o tom psát konkrétně, ale chci, abyste věděli, že i tak mám prostě někdy "nervy v kýblu", ale to ze mě nedělá psychicky nemocného člověka. Takovéhle stavy má občas každý.

Dále jsem byla v kině na pohádce Frozen. Zarazilo mě, že u ní bylo napsáno, že je přístupná až od dvanácti. Jako really? O.o Pohádka pro děti od dvanácti? Nakonec v kině bylo úplně hafo malých špuntů a jediné my (já a moje kamarádky), jsme byly starší deseti let a to jsme nebyly ničí rodiče. :D Pohádka je to krásná. Zamilovala jsem se do písní. Je to tak trochu "muzikál". Samozřejmě jsem u ní brečela... -.- :D

Další dny se jinak nic zajímavého nedělo. Jen jsem chodila do školy, učila se, občas zkoukla blog a spala. Toď moje aktivity. Jen minulý týden v neděli jsem byla s kamarádkou venku a kecaly jsme a taky trochu žraly. :D

Vlastně... tím, jak jsem ve škole, tak zjišťuji hodně věcí o lidech ze třídy. Třeba je tam jedna holka, která za poslední dobu strašně zhubla (jako, že to dá zpozorovat), ale není vychrtlá, má pořád křivky. Ona vždycky měla křivky, ale teď se jí hezky zploštilo (doufám, že tomu rozumíte :D) břicho a zpevnily paže. Hodně se mi líbí její proměna. :) Dále je ve třídě holčina, která taky trpí migrénami jako já, tak jsme si o tom chvíli povídaly. A nakonec ještě jedna holčina, která prostě začla z ničeho nic odpadávat a hádejte co... Samozřejmě doktoři na nic nepřišli, tak jí řekli, že to má z psychiky a poslali ji k psychiatrovi... Jako what the fuck? O.o Nepřipomíná vám ten příběh někoho? Mně jo. Mě. Taky mi pořád do hlavy všichni vtloukali, že jsem blázen. Já neříkám, že jsem neměla hluboké deprese, ale blázen nejsem a ten, kdo mi to řekne, tak ho (s prominutím) pošlu do prdele.

Jop a je opravdu hodně velká pravděpodobnost, že všechny ty divné stavy má opravdu na svědomí můj kolísavý a někdy až příliš vysoký tlak (opravdu není normální mít v klidu 160/120). Takže nejspíš žádná bipolarita... migrény jsou taky z tlaku a všeobecně snad všechno (pokud nepočítáme můj vztah k sobě, za to tlak opravdu nemůže :D).

Léky mám vysazené skoro měsíc a jsem v pohodě. Žádné deprese, žádné chutě si ublížit a nebo se zabít. Já vím, jsem nudná... Lidi jsou už prostě zvyklí, že já mám pořád nějaké problémy... ale bohužel, lidi... :-* Heh, teď jsem zněla jako opravdová svině, čímž taky jsem. Opravdu nevím, jak se vám jevím na blogu, ale já doopravdy nejsem milá - nebo si to aspoň myslím. Prostě jsem tak trochu říznutá vejpůl a pokaždé vyhraje jiná půlka. Buď jsem úplně zlatunká, milounká a miluju celý svět a nebo jsem ta bitch, která má všechny u řitního otvoru...

S láskou,
Vaše Lussy.

Sebepoškozování a pohled na něj

5. ledna 2014 v 20:28 | LuSsy |  Co mi nedá spát
Zdravím!

Tentokrát jsem se rozhodla napsat článek o něčem, co mi dlouho vrtá hlavou a taky tak trochu vadí a vůbec neleze na mozek...

Nejspíš všichni se shodneme na tom, že sebepoškozování je špatná věc - o tom není pochyb, ale... spousta lidí některé druhy sebepoškozování odsuzuje a zatím ty ostatní provozuje. Opět je tu důkaz toho, že lidi soudí, aniž by si zametli před vlastním práhem.

Víte... většina odsuzuje lidi, kteří se řežou, berou drogy, nebo mají poruchu příjmu potravy, ale přitom když někdo chlastá až do němoty, denně vykouří tři a více krabiček a nebo prostě mlátí do něčeho, až má klouby od krve, tak je to naprosto v pořádku. Nikdo tyhle lidi nevidí, jako "psychouše", "emaře", "feťáky"... A proč to tak vůbec je? Já sama nevím, protože já to takhle nevidím. Podle mě všichni, kteří se sebepoškozují, mají nějaký problém. A i přesto, že jsem se sebepoškozovala, sebepoškozování nemám ráda.

Jako bonus spousta lidí si pod pojmem "sebepoškozování" představí JENOM řezání. Ale omyl, tohle není jediný projev sebepoškozování. Vlastně... i obyčejné okusování nehtů (nehtové kůžičky) je sebepoškozování a je to projev toho, že v té osobě je něco v nepořádku - má nějaké psychické problémy.

Ono by se to chtělo nad sebou zamyslet, než něco vypustíte z pusy, někoho odsoudíte... Jo, sebepoškozování je špatná věc, ale je to projev toho, že daný člověk potřebuje pomoc. Měli bychom se pozorně dívat kolem sebe. Já teď třeba hodně pozoruji těla lidí okolo a všímám si, jestli náhodou nemají nějak často rány, modřiny... Jestli nějak moc nehubnou... Snažím se pozorovat jen to, co doopravdy vypozorovat jde. Nepokoušejte se o nemožné. Ale neberte to tak, že bych hledala na každém nějakou chybu, ale spíš mám tak o všechny starost. To zkoumání myslím v dobrém.

A malý tip na závěr, nikdy na čověka neútočte, pokud něco pozorováním zjistíte. Musíte pomaloučku polehoučku, protože když na něj najedete přímo, bude jen zapírat, uzavře se a taky vás může poslat do háje s tím, že to není vaše věc.

Vaše LuSsy

PS: Doufám, že je tenhle článek smysluplný a opravdu k něčemu bude.