Prosinec 2013

Merry Christmas and Happy New Year

29. prosince 2013 v 21:58 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Já vím, teď jsem blog zanedbávala, ale věřte, že tyto svátky byly vážně náročné. Ne jen, že jsme všechno dělaly na poslední chvíli, ale u nás bylo práce jako na kostele. Nakonec jsme s babičkou všechno zvládly a na Štědrý den bylo všechno hotovo. Večeřeli jsme už ve čtyři, protože brácha odjížděl se svou holkou na jejich chalupu a neukázal se celé svátky. Tudíž jsme s babičkou byly samy. Asi vás zajímá, co jsme jedli, jak na Štědrý den, tak i o svátcích... Víte, moje babička je zatvrzelá křesťanka, tudíž jsme neměli žádné maso - konečně jsem nebyla jediná vegetariánka v rodině. Nevím proč, ale u křesťanů jsou povoleny jedině ryby - jako maso. Ale stejně rybí maso je úplně něco jiného než drůbeží a nebo červené... Na Štědrý den jsme tedy jedli bramborový salát, který je nejlepší na světě, protože je od babičky, ale i já udělala hodně práce, a filety z tesky. A tohle jsme jedly celé svátky. Nic extra. Jinak na štědrovečerním stole bylo i cukroví, ovoce a oříšky. :)

Ano a teď jedno slavné téma... DÁREČKY. :D Né, že bych se vám chtěla chlubit, ale ráda bych se s vámi podělila o to, co jsem dostala. :) Na to, že jsem opravdu nic nechtěla, tak jsem toho dostala až moc a to prý ještě něco dostanu - to potěš koště. Od bráchy jsem dostala sluchátka a puzzle s koťátky. Původně jsem si myslela, že ta sluchátka jsou dort. :D Ale když ta krabice fakt vypadal jako dort! A on mě v tom nechal! Když jsem na to položila druhou krabici tak zahlásil: "No a teď jsi to rozmáčkla." Rychlostí průjmu jsem okamžitě sundala tu krabici. Smozřejmě, když jsem dárek rozbalila, tak tam byla sluchátka. Měla jsem od něj ještě druhou krabici a přesvědčoval mě, že ten dort je v té druhé. :D Blbec. :D Od babičky jsem dostala dvě modrá pyžama, super warm ponožky, papučky a průpisku. Od kamarádek jsem dostala brož, prsten a řetízek s přívěškem. A ještě jsem dostala olej do koupele a sprchový gel od mé nevlastní babičky... :)

Ještě před svátky jsem měla sraz s kamarádkami, na kterém jsme si daly dárečky a taky jsme dělaly blbosti. :D Jak jinak. :D Kdybyste viděli jejich výrazy, když jsem jim dávala ty krabice. :D Prý, že jsem se zbláznila. :D Včera byl další sraz a to s holkama, které jsem už dlouho neviděla. Taky jsem jim dala dárečky a taky byly vykulené, co za krabice jsem jim dala. Hold, já už jsem taková. :D Ale až nebudu mít dostatečně našetřeno, tak se budou muset spokojit s maličkostmi. Já sama jsem jim řekla: "Užívejte, dokud jsou money." :D

Dneska jsem měla jít na ten balet, ale nešla jsem. S kamarádkou, se kterou jsem měla jít, tak ta onemocněla a samotné se mi nechtělo. Bohužel nikdo jiný čas neměl. Navíc stejně jsem byla dneska stračně grogy, tak jsem chrupala. Jop, poslední dobou jsem taková divná. Nejspíš to bude tím, že jsem vysadila léky a to úplně všechny. Na vlastní riziko. Ty léky mi prostě nedělaly dobře. Vůbec není normální, že přiberete dvacet kilo jen tak ze vduchu a to jím zhruba pořád stejně. Jedinou věc, kterou jím, je věc podpůrná pro metabolismus, tak uvidíme, jesti mi k něčemu pomůže.

A co vaše svátky? Jak jste se měli? Co jste dostali od Ježíška? Těšíte se na Nový rok?

Krásný zbytek roku Vám přeje Vaše LuSsy

The Lines Project

20. prosince 2013 v 18:04 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Dneska je poslední den školy. Jakpak jste do strávili? Já byla se školou v kině na Gravity, ale ještě předtím jsme blbli ve třídě. :D Hrály se hry, kdo nejrychleji sní rohlík, nebo koblih, pak jsme museli foukat balónek, zavázat ho a potom si na něj sednout tak, aby praskl. Mně to nešlo. Musela jsem se pořádně vrtět, aby to prasklo. :D Úplně poslední hra byla "kradení židlí". Určitě to znáte. V první hře jsem byla mezi čtyřmi nejepšími, ale v té druhé jsem asi vypadla mezi prvními deseti.

O filmu. Film byl ve 3D a s titulky. Ještě před filmem jsme shlédli trailer na X-meny a Hobita. Ani jedno mě nijak neláká. :D Ale do kina ještě letos zavítám a to na balet. Jop, asi vám to přijde divné, ale u nás v kině bude přímý přenost Swan Lake. J to můj nejoblíbenější balet. Viděla jsem ho snad stokrát a můžu se na něj dívat furt, bohužel ani jednou živě, tak tedy aspoň přenos. :) Dále zavítám do kina i po Novém roce a to na pohádku Frozen. Měly jsme jít s kamarádkou už na začátku prosince, ale nějak nám to nevycházelo (znáte to, škola, peníze, povinnosti).

Po kině jsem šla za maminkou a děděčkem - hřbitov je od kina kousek - zasvítila jsem jim tam šest svíček. Měla jsem svíček sedm, ale ta poslední mrcha nechtěla hořet, tak jsem ji tam nechale nezapálenou a doufám, že až půjde někdo na hřbitov, tak se mu ji podaří zapálit. Taky jsem jim koupila stromeček. Vybrala jsem zelený, protože to byla maminčina oblíbená barva.

Doma jsem si dala Monstera. Už dlouho jsem ho neměla a tak stejně kafe, které jsem si dala v kině (espresso s mlékem a bez cukru). Víte, dostala jsem zákaz pít kafe kvůli mému vysokému tlaku, ale já na to prdím. :D Občas si ho přece dát můžu, ne? Za chvíli, co jsem přišla, přijel strejda. Jel vyzvednout tetu z práce, tak se u nás stavil. Donesl nám čerstvý chlebík (on má u práce pekárnu) a my jsme mu zase daly ochutnat cukroví, ale byl zklamaný, protože jsem neměly kuličky a taky chtěl čokoládu. V tom mě napadlo, že jsem dělala pistáciové kostky, tak jsem mu jednu dala. Konečně nějaký člověk z naší rodiny (kromě mě), kterému to chutná! :D

Víte, dneska je speciální den. Spíš se jedná o jeden projekt. Jmenuje se to "The Lines Project". Spočívá to v tom, že si na ruku nakreslíte šest a nebo více linek (převážně se jedná o barvy duhy, ale můžete použít fantazii). Pokud máte deprese nebo se sebepoškozujete nebo prostě cokoliv špatného, tak si ty linky nakreslete na levou ruku. Pokud pouze tyhle lidi podporujete, tak si je nakreslete na pravou. Proč? Čárky symbolizují lidi, kteří spáchali sebevraždu a tím jim vlastně projevujeme úctu.

Víte... mám takový problém. Vždycky, když už začnu někomu věřit, tak to nějak pos*re. Nebudu dávat příklady, třeba se to časem spraví... Jen někdy přemýšlím, jestli je ta chyba v nich a nebo spíš ve mně...

Během prázdnin se můžete těšit na první článek do sekce "Můj týden s..." a taky s článkem o sebepoškozování. Mám v plánu ještě i další články, ale nevím, jestli to všechno stihnu napsat (nebo spíš, jestli to ještě pořád budu mít v hlavě).
Dneškem počínaje jsem začala jíst léky na vysoký tlak. Jsem zvědavá, jestli mi to pomůže. Dále mám domluvené masáže kvůli krční páteři, tak uvidíme, jestli budu mít od migrén pokoj. Taky od neurologa jsem dostala nové léky od bolesti, ale vůbec nechápu proč, když už léky na bolest mám a zabírají - akorát mi ničí žaludek a srdce, ale to nějak přežiju. Přežila jsem i horší věci.

V úterý jsem byla s bráchou na projížďce autem. Dostal ho od fimy, kde pracuje. Sám za mnou přišel a doslova mě k tomu dokopal. Měl strašný hlad, tak si zajel na kebab. Poprvé v životě jsem měla kebab a udělalo se mi z něj špatně - a to jsem si jen kousla. Jezdili jsme všude možně po městě a stavili se v Kaufu a pak i v Tescu. V Tescu brácha koupil dárek pro taťku a pro svou přítelkyni. Pomáhala jsem mu s výběrem. Chtěl obřího medvěda a nakonec jsem ho našla - a taky nesla. :D Já si v Tescu koupila knížku The Fault In Our Stars. Je to smutno-veselá knížka takové já mám ráda. John Green je opravdu skvělý autor a mám v plánu si od něj zakoupit ještě další knihy.

Mějte se krásně,
Vaše LuSsy.

I don't need therapy I need a hug

15. prosince 2013 v 22:59 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Ještě i tento týden jsem byla nemocná. Hnisavá angína je svinstvo, ale už jsem v pořádku - jen trochu posmrkávám a občas zakašlu. :) I psychicky mi je fajn. Vlastně... všechno je teď fajn. Jen mám takový divný pocit, že se něco posere. Mně je fajn, bráška má dobrou práci, babička je sice věčně vynervovaná, ale daří se jí dobře, můj vztah s taťkou je celkem v pohodě... Ale pořád ne a ne se toho pocitu zbavit. Jako by mě tížil na srdci...

Jak jistě víte, tak si strašně ráda čmárám na ruce. Už několik let si píšu na ruce "Stay Strong", hvězdičku, srdíčko a číslo pět. Celé prázdniny jsem si psala na levou ruku "Dana" - tak se jmenovala moje maminka. Mám v plánu si to i vytetovat, ale to už jsem od věci... Ikdyž třeba zkouším kosmetické přípravky, tak si je vždycky zkouším na rukou a pak to tak dopadá, že chodím s počmáranými paprčkami. :D Tento týden jsem si na ruku nakreslila cestu. Na jedné straně byly stromy (symbolizovalo přírodu a klid) a na druhé domy (symolizovaly město a chaos). A taky jsem nezapomněla na měsíc a slunce. Ani nevím, proč mě napadlo zrovna tohle...

V pátek jsem měla svátek a taky bylo třináctého. ^^ Nechápu, co všichni mají s tím "černým" pátkem. Třináct je moje oblíbené číslo a taky proto jsem dostala takové jméno. Vlastně původně jsem měla být Dana Junior, ale taťka nechtěl, abychom se jmenovaly stejně, tak maminka si řekla, že ona má věčně třináctého smůlu. Víte, jméno Dana je v kalendáři jedenáctého prosince, dvanáctého je Simona a hned třináctého je Lucie. Moje maminka si nedala pokoj s tím, že jsem se měla jmenovat Dana, tak aspoň hledala jméno, které je poblíž toho jejího. Navíc... jak jistě víte, moje maminka se narodila prvního května a já jsem se narodila druhého. Všechno jsme slavily spolu a možná i proto jsme byly tolik propojené.
↑Bonboniéra, kterou jsem dostala od babičky.↑


Dala jsem se na vyšívání. Zkoušela jsem už spoustu ručních prací, ale až teprve vyšívání mě neskutečně baví. Zkoušela jsem pletení, háčkování, drátování, keramiku, tvoření z plastelíny atd... Už ve škole jsem vyšívala obrázky, ale nějak jsem na to zapomněla. Při úklidu jsem našla nedodělaný obrázek, tak jsem se do toho pustila a vyšla z toho krásná kachnička.

Vánoce jsou tady. Vánoce jsou tady. Coca colu si vychutnééééj. Poslušně hlásím, že už mám nakoupené všechny dárečky a jsou už všechny zabaleny. Je jich asi osm a jsou pro rodinu a přátele. Já vím, Vánoce nejsou jen o dárcích a sama to taky zastávám, ale když já si nemůžu pomoct! Strašně ráda dávám lidem dárečky. I jen tak během roku lidem dávám a oni pak frflají, že nich nechtějí... -.- Vánoce jsou skvělá příležitost jim dát objemnější dárečky a oni nemůžou kecnout ani slovo. :D Sama pro sebe nechci nic - co potřebuji, to si koupím. Já raději dávám, než dostávám. Bylo by mi jedno, kdybych na Vánoce nic nedostala, ale babička mi opravdu mermomocně chtěla něco koupit, tak ze mě vymámila to, že potřebuju pyžamo. :D Pyžamo je u mě nedostatkové zboží. Za pyžamo jsem vždycky ráda a taky za teplé ponožky. :)

A co vy? Už máte dárečky nakoupené? Víte, co dostanete pod stromček? Raději dáváte a nebo dostáváte? Jaký dárek Vás nejvíce potěší?

Mějte se krásně,
Vaše LuSsy.

It's not over yet

11. prosince 2013 v 23:55 | LuSsy |  Sebepoškozování
Zdravím!

Chtěla jsem napsat úplně jiný článek k téhle rubrice, ale prostě nemůžu to napsat, když to není pravda. Jednoduše... jak už název napovídá... tak ještě z toho nejsem venku. Nechci se vám jevit jako "svatá" a nebo prostě ta "silná", která všechno zvládne. A taky chci, abyste věděli, že cesta za úplným uzdravením je dlouhá a má spoustu překážek... Tedy alespoň ta má.

Co se týká žiletky, tak jsem se jí už několik měsíců nedotkla (poslední "zářez" byl v dubnu). Myšlenky na ni/ně jsou pořád, ale už to není tak strašné jako v začátcích. Zatím jsem neměla absťák, který jsem už jednou zažila a pevně věřím, že už ani nebude. Jasně, pořád myslím na to, že bych si nejradši ublížila, ale neudělám to... Ne žiletkou.

Teď se dostáváme k zapeklitější věci. Já to nechápu, ale prostě pořád si musím ubližovat (fyzicky). Zrovna včera jsem si rozkousla prsty do krve. -.- Nejradši bych si za to napleskala, ale to mi nepomůže. Takovéhle kraviny dělávám častěji. Nevím, jestli to je z nervů... Musím říct, že to docela dost bolelo. Né jako, když jsem tu odpornou věc prováděla, ale až potom. To hojení bylo pro mě strašné - hrozně to svědilo, ale naštěstí jsem usla, tak jsem to pak nemusela řešit. Teď už tam mám chrasty a nebo silně růžovou kůži (jako bych se popálila)...

A aby toho nebylo málo, tak jsem si zrovna dneska rozkousala pusu. Jop, taky do krve. Nechápu, co mě to popadlo. Dívala jsem se na seriál a najednou cítím v puse chuť krve. Jako bych to dělala nevědomky... Já si hodně koušu rty, nebo spíše si po nich jen tak zuby přejíždím, ale občas prostě hryznu... Je to strašné takhle psát. Normálně se za to stydím. Za všechno. Je mi z toho strašně. Nevím, jestli to mám potom v lednu říct psychiatričce a nebo si to nechat pro sebe... Ještě to zvážím.

Se mnou je to strašně komplikované. Proč jsem tak komplikovaná? Já fakt nevím... -.- Když už v něčem jsem, tak jsem v tom až po uši...

Pokud i vy máte nějaké takové problémy, tak věřte, že i tohle je sebepoškozování. Nebojte se mi o tom napsat. Budu se vám snažit poradit a pomoct, jak jen to půjde.

Stay strong,
Vaše LuSsy.

PS: Dneska by měla moje maminka svátek... Když jsem šla dneska ráno spát (asi kolem tří ráno), tak jsem s ní ještě předtím mluvila a samozřejmě hóóódně brečela... Dneska to i babičku dostalo. Ach joj... :/

I'm sick.

6. prosince 2013 v 2:37 | LuSsy |  Diary
Zdravím lidičky!

Můj první článek v tomto měsíci neměl být příspěvek do diáře. Chtěla jsem napsat něco úplně jiného. Měla jsem to v hlavě celou dobu, úplnou představu a i slova, ale jakmile jsem sedla za noťas a otevřela nový článek, tak jsem měla v hlavě úplně vymeteno. Nakonec jsem si říkala, že nenechám tenhle týden bez článku, protože moje hlava začala stávkovat. Přicházím sem tedy s novinkami.

Jsem nemocná. To už víme z minulho článku. V pondělí a v úterý jsem měla strašnou migrénu a pořád jsem si myslela, že mám chřipku, jenže kašel neustupoval. Navíc... nechtějte vidět, co jsem ráno vysmrkala. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mi je blbě. :D Když to tedy nepřestávala, tak jsem šla za doktorkou a ona, že mám hrdlo úplně červené. Hálelůja angíně. Dostala jsem antibiotika - zase. Letos to jsou sice teprve druhé a doufám, že už i poslední. Loni jsem měla patery a to se na mně určitě musela podepsat. Léky už tak jsou svinstvo, ale antibiotika jsou snad nejhorší (když počítáme jenom ty, které beru, třeba ty na ředění krve jsou taky pěkná svinstva).

To, že jsem doma, využíváme na to, že uklízíme. Už máme uklizenou kuchyň a teď pracujeme na obyváku. Podařilo se nám toho uklidit opravdu hodně a já spoustu věcí našla. Našla jsem mojí oblíbenou paletku a hned jsem ji musela zase vyzkoušet. :D Našla jsem i maminčin mobil. Už byl i na výletě v záchodě (mamince tam spadl), ale já ho zase rozjela a dala si do něj svou simku. Ten mobil je vysouvací a je to ještě Sony Ericsson, ale řekla bych, že i teď strčí do kapsy některé dotykáče. Je to multimediální mobil. Má všechno, co dotykáče - akorát není dotykový a to je úplně megažůžo, protože já nemám ráda dotykáče. Vlastně... tenhle mobil jsem si taky chtěla koupit, ale nevěděla jsem, jestli se ještě vyrábí... nebo spíš jestli je ještě v obchodech. Jsem fakt happy, že jsem ho rozjela. Pokud by tenhle mobil neměli v obchodě, tak bych byla nucena si koupit dotykáč a ty já doopravdy nemám ráda...

Tuším, že začnu zase psát. Moje psací pauza trvala až příliš dlouho. V hlavě se mi začla honit nová povídka, ale zatím nemám vůbec ponětí o názvu a nebo jak by měly moje postavy vypadat. Mám jen námět. Snad později na něco přijdu. To mi připomíná, že bych měla zase začít s rozepsanými povídkami, ale tak se mi do nich nechce... :D Mám toho hodně na práci. Zatím nebudu začínat nic nového, dokud nedopíšu ty staré. Tak a máš útrum mozku!

Tento víkend budu nakupovat dárky, tak mi držte palce, ať najdu takové, jaké si přeji. Pro kamarádky už dárky mám, ještě je jen musím zabalit, kupuju pro babičku a bráchu. Už se pomalu chystáme na příchozí svátky. Ještě toho máme hodně, ale snad to stihneme. Jinak tento víkend i začínáme péct a to vanilkovými rohlíčky a kokoskami.

Mějte se krásně,
Vaše LuSsy.

PS: Úvodní fotka je focena nalezeným mobilem a jsou to mé klávesy.