Říjen 2013

Movies nights

29. října 2013 v 1:31 | LuSsy |  Diary

Zdravím!

Děkuji Vám za vaše krásné komentáře k minulému článku. Opravu mě potěšily. Já jen doufám, že ten článek aspoň někomu pomůže - proto jsem ho taky napsala. Rozhodně budu pokračovat v článcích tohoto typu. Tento týden se nejspíš budete moct těšit na dva až tři další články. Zatím netuším, o čem budou, ale jakmile mě něco napande, tak se hned do nich pustím.

Jinak mám ode dneška prázdniny a to celý týden, tudíž jdu do školy až příští týden v pondělí. Zatím jsem s H. měla tři filmové noci - když počítám i tuhle. Dneska jsem byla s L. venku. Kecaly jsme, procházely se. Byly jsme v parku. Už jsem vám říkala, že tam máme srnky, ale dneska byl ten jelen fakt divný. Pořád vydával takové ty divné zvuky a my jsme s L. začaly polemizovat, zda-li se nechce pářit. :D Ano, opravdu důležitá věc.

Zítra jdu na velký sraz s kamarádkami. Opravdu netuším, kolik nás tam bude, ale jdeme do čajovny na čajíček. Díky Bohu jen na to. Moje money jsou opravdu na módu "low". :D Jenom dneska jsem utratila asi 120 Kč. Víte, byla jsem i na hřbitově a teď tam jsou takové krámky, kde prodávají květiny na hrob a taky třeba sladkoti (lízátka, turecký med apod). Koupila jsem domů Štramberské uši a dva turecké medy - jeden měkký a druhý tvrdý. Pak jsem ještě ve měste koupila Baníčky. Jsou to suprové bonbónky a dají se koupit jedině tady (Moravskoslezský kraj) - tedy aspoň myslím.

Jop, na hřbitově jsem mamince a dědečkovi zasvítila čtyři svíčky a poupravila květiny, které přes noc spadly. Samozřejmě jsem zase brečela, ale udržela jsem to tak, že mi jen tekly slzy. Já nevím. Hřbitovy jako místa nemám ráda. Působí na mě depresivně a já se na nich necítím zrovna nejlépe. Jako... já tam klidně zajdu a zasvítím, ale raději na své blízké vzpomínám doma. Přece jenom hřbitov je veřejné místo a já ráda vzpomínám, když jsem sama - třeba v posteli.

Jednak bych vám chtěla přednést jeden můj nápad. Víte, tenhle blog zaměřuji hlavně na pomoc (jak sobě, tak vám). Ale až bych sdělila to, co bych vám chtěla sdělit, tak bych svůj blog chtěla zaměřit tak trochu experintativním způsobem a taky tak trochu vtipným. Inspirovala jsem se Marie Claire a chtěla bych na svém blogu zavést Týden s/bez... Možná to zní šíleně, ale vy byste mi dávali tipy, bez, nebo s čím bych měla přežít týden a já bych se pak s vámi podělila o tom, jak jsem ten týden přežila. Líbí se vám to? Taky bych chtěla zkusti natáčet videa, ikdyž vím, že mi to předtím nešlo, ale když bych to hodně cvičila, tak by to mohlo vyjít. Ale na ta byste si museli počkat, jelikož mám strašně nekvalitní webku a prostě... s ní to nejde. Snad někdy po Novém roce bych si pořídila mobil s kvalitním foťákem a nebo přímo foťák - uvidíme.

Vaše LuSsy

PS: Tenhle článek jsem začala psát už 28. října, ale dívala jsem s H. na film, tak jsem ho dopsala až teď.

Proč skončit se sebepoškozováním?

22. října 2013 v 22:43 | LuSsy |  Sebepoškozování
Zdravím!
Ještě než začnete číst článek (kruci, vždyť už ho čtete :D), tak bych vám chtěla říct, že tyhle důvody jsem vymyslela sama a některé jsou i z mé vlastní zkušenosti. Nezapomínejte, že pokud se sebepoškozováním chce doopravdy skončit, tak si musíte najít své vlastní důvody. Netvrdím, že nemůžete mít stejné, jako jsou v tomhle seznamu, ale bylo by fajn mít něco, co je jen a jen důležité pro vás. Pokud budete v krizi, můžete se inspirovat a napsat taky takový seznam, určitě vám to pomůže. A jako poslední bych ještě chtěla zdůraznit, že jsem tady pro vás. Kdykoliv budete chít, tak mi napište. :)

Vlezlé otázky
Už mnohokrát jsem se setkala s tím, že když jsem si omylem vyhrnula rukávy, tak se snesla snůška dotěrných otázek. Existují sice zákroky, které vám třeba ty jizvy vyhladí, ale většinou vám už prostě zůstanou a staré jizvy jsou méně nápadné než ty staré. Teď se ani nebojím vyhrnout si rukáv, protože bílé jizvy jsou na mé bílé pokožce téměř neviditelné. ;)

Žádné dlouhé rukávy a kalhoty
Nikdo z vás své rány neukazoval na veřejnosti, tak jste nonstop nosili dlouhé rukávy, ať už jste se potili jako prasata a vařili se ve vlastní šťávě. Opět apeluji na to, že staré rány nejdou tolik vidět jako ty čerstvé, proto se konečně v létě nebudete muset pařit jako blbci a nebo v zimě v teplých místnostech. Ano, bude vám chvíli trvat, než si zvyknete, že necháváte své jizvy na obdiv, ale brzy vám dojde, že si jich lidé ani moc nevšímají.

Klidné převlékání před tělocvikem a odhalování se na veřených místech
Ano, je to tu zase, ale je to pravda. Teď už se nebudete muset tolik skrývat kvůli svým jizvám a klidně se můžete převléknout před ostatními. V tom lepším případě budete moci konečně zajít na bazén a nemusíte čelit odsuzujícím pohledům. Vím, lidi i tak na bazénech čumí, ale když hupsnete do vody, tak vám to tolik vadit nebude.

Můžete být na sebe hrdí
Na konci toho největšího boje vás čeká sladká odměna. Až to všechno budete mít za sebou, můžete si s klidem říct, že jste to zvládli a můžete být na sebe pyšní. A tady teď vůbec nebudeme plést, že se se sebepoškozováním vyrovnalo spousta lidí... Ale nejen, že jste si přestali ubližovat, ale taky jste zvítězili sami na sebou, což znamená, že už zvládnete cokoliv, protože boj sám se sebou je ten nejhorší, jaký můžete zažít.

Žádné výmluvy a lhaní
Nejspíš si říkáte, že nikomu na vás nezáleží, ale není to tak a když už se vás někdo ptá, jak jste k těm ranám přišli, tak si vymýšlíte různé blbosti. Když s tím přestanete, lidé se už nebudou ptát.

Menší pocit viny
Ano, pomáhá vám to, ale jakmile ten pocit odezní, tak si nadáváte, že jste tomu zase podlehli a pak je vám ještě hůř než bylo. Když s tím přestanete, tyhle pocity se zmírní.

Bolí to
Všechny ty rány bolí a ne všichni jsou fandové bolesti. Tohle je předvším pro lidi, kteří si ubližují tak, že se pořežou. Ne všichni se řežou kvůli tomu, aby cítili bolest. Já jsem třeba nikdy fanouškem bolesti nebyla, tudíž i tohle byl pro mě důvod, proč s tím skoncovat.

Nemusíte se bát, že vám někdo najde vaši tajnou skrýš a nebo čerstvé rány
Asi tak jako všichni ostatní i já jsem měla (a ještě pořád mám) tajné skrýše ve kterých mám žiletky a nebo nože. Tím, že s tím přestanete, tak budete moct všechny ty předměty vyhodit a dál se nemusíte obávat náhodného objevení. Dále se nemusíte pořád hlídat, zda nemám rukáv vyhrnutý moc a nebo zda se vám nevyhrnuly kalhoty.

Žiletky jdou do peněz (a taky alkohol, cigarety, projímadla apod...)
Jop, tohle je asi nejméně pravděpodobný důvod, proč někdo přestal se sebepoškozováním, ale pořád je to důvod. U každé z těch věcí je ta suma jiná, ale pořád jsou to peníze a ty přeci nerostou na stromech. Je sice pravda, že nové žiletky nepotřebujete tak často a jsou i jiné alternativy, ale když chcete krev, tak nemáte na výběr...

Tak tohle je několik důvodů, které jsem vymyslela. Doufám, že vám k něčemu budou a dopomůžou k přestání.
Vaše LuSsy

Talks

20. října 2013 v 1:16 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Dneska (nebo vlastně včera) jsem chtěla napsat článek o sebepoškozování, ale nějak se mi to nepovedlo. Určitě příští týden něco čekejte, ať už to bude cokoliv. Jinak novinky žádné nemám, jen jsem včera byla venku s kamarádkou, byla vážně sranda a užila jsem si to. Záda už mám v pořádku, jen mívám občas migrénu, ale na tu mám tabletky. Jop, ten efekt těch nových tabletek odezněl hned druhý den, takže se oslava nekoná. Ráda bych byla nabitá enegrií, ale bohužel. Teď ještě před chvílí jsem kecala s bráchou a jeho holkou. Je milá a docela si rozumíme. Je sice o rok mladší, ale i tak je fajn. Nějakou takovou bych mu přála. :)

A teď přejděme k té horší části... Tohle už vůbec nemusíte číst... jen se chci vypsat. Ano, přemýšlela jsem o deníku, ale tak trochu doufám, že si to někdo přečte a bude mít podobné myšlenky jako já a nebo mě prostě jen povzbudí...

Fuck humanity... I'm panda.

15. října 2013 v 20:38 | LuSsy |  Diary
Zdravím lidičky!

Už nějakou dobu přemýšlím o tom, že bych nejradši byla pandou. Zrovna včera jsem se dívala na live přenos ze San Diega. Byly tam dvě pandy - maminka a malinké. Při té příležitosti jsem si vzpomněla na moji maminku, která mi chybí a tak trochu... trochu hodně, jsem tomu panďátku záviděla. Proč bych chtěla být pandou? Jejich život je pohádkový. Jen jí a spí. A to, že mají kila navíc, je dělá ještě více roztomilejšími. Jsou chráněné. Nemusí se holit a v přírodě nemají žádného nepřítele (pokud nepočítáme pytláky). Když už bych tou pandou být nemohla, tak bych si chtěla jednu pořídit domů, ale to je taky nesplnitelné... Ach jo.

V sobotu jsem byla na oslavě. Mělo se jít v kostýmech, ale já žádný neměla, tak jsem se oblékla celá do černa a šla za černou vdovu. Na oslavě bylo fajn, poznala jsem další lidi, pilo se, jedlo se... zábava jak má být. :) Na tu oslavu jsem si chtěla vzít moje nové botky s ostny, ale letěla jsem na poslední chvíli, tudíž jsem si na rychlo vzala jen baleríny, ale někdy si je určitě vezmu, ale hodně z nich bolí tlapky.

Včera jsem byla se školou v Osvětimi (Oswiecim). Bylo to opravdu zajímavé. Úplně tam na mě dýchala ta atmosféra a cítila jsem se v těch prostorách tak sklíčeně. Měli jsme českou průvodkyni, která nám vykládala, jak to tam chodilo a pak vyprávěla i příběhy, které se tam odehrály. Byly to opravdu hrůzy. Dokonce jsme navštívili i plynovou komoru, kde to bylo opravdu strašné. Taky jsme viděli dřevěné stáje, ve kterých byli "ubytováni" lidé. Já doufám, že takovou hrůzu už nikdo nikdy nezažije.

Dneska se mi blokly záda. -.- Už od neděle mě pobolívalo mez lopatkami a dneska mi úplně vypověděla. Tak tak se hýbám a jsem ráda, že si zajdu na záchod - ikdyž s potížemi. Babička mě dneska celý den maže mastí a co čtyři hodiny polykám tabletky od bolesti. Snad mi to do zítřka přejde. Jestli ne, tak půjdu k ortopedovi, aby mi něco píchl, protože je to fakt strašná bolest.

Doufám, že Vy se máte skvěle,
Vaše LuSsy.

Happy jak dva grepy

10. října 2013 v 22:30 | LuSsy |  Diary
Zdravím!


Dnešní den byl ve znamení lékařských prohlídek. Absolovovala jsem sice jen dvě, ale i to mi stačilo. Ráno jsem byla u neurologa. Vyšetřil mě a dal mi nové léky a taky mi zase předepsal léky na bolest. Ty nové léky... jsou to další antidepresiva, ale prý zabírají i na migrénu, tak uvidíme. Ale... projevilo se u mě něco, co zřejmě nemělo. Jakmile jsem si tu tabletku vzala, tak jsem byla hned plná energie. Celý zbytek dne jsem se usmívala jako debil, aniž bych věděla proč. Od té doby nedokážu vydržet na jednom místě a neustále měním aktivity, protože u ničeho nevydržím. U těch tabletek bylo napsáno, že u bipolárních lidí může nastat mánická fáze... Tak uvidíme co bude zítra.

Dále jsem byla u psychiatričky. Byla jsem pochválená. :D Dostala jsem pochvalu za to, že jsem v srpnu zvládla doklasifikaci a že jsem se už tak dlouho nesebepoškozovala. Docela mě to potěšilo. Navíc... když jsem tam byla, potkala jsem jednoho známého. Říkejme mu třeba M. Už když jsem přicházela na patro, kde sídlí moje psychiatrička, tak jsem ho zahlédla, ale nepozdravila jsem a raději jsem se otočila na druhou stranu, protože kdo by se chtěl dělit o to, že dochází na psychinu. Nakonec se ukázalo, že i on šel za mojí psychiatričkou. Byl tam se svým otcem. Ale ještě pořád jsem nepozdravila. Hold já naivní blbka si myslela, že mi to projde jen tak a vůbec si mě nevšimne. Pozvali ho i s jeho otcem dovnitř k sestřičce a potom hned sestřička zavolala mě, ať jdu k doktorce. Samozřejmě jsme se potkali... Hlavou mi problesklo jen jediné: "Teď znáš moje tajemství a já zase tvoje." I když... to, že jsem případ pro psychiatrii, není žádné tajemství. Spíš je to veřejné tajemství. :D Vlastně... je to tajemství. Jen pár lidí o tom ví a teď už vlastně i on. Setkala jsem se s ním ještě, když jsem se objednávala u sestřičky, seděl tam a vyplňoval nějaké věci. Nakonec jsme se jen pozdravili a já ve zdraví mohla jít s babu domů.

Když jsme s babičkou čekaly na zastávce, tak přijel autobus s mými kamarádkami. Nějakou chvíli jsme na sebe mávaly jako trubky a pak autobus odjel. Nakonec i nám přijel autobus a jely jsme domů. Byl to celkem náročný den, ale já ho ustála s úsměvem na tváři a to jsem se ani nemusela nijak snažit, prostě mi na tom ksichtíku nějak držel sám. Ještě teď mám chuť se usmívat a přitom ani nemám vůbec žádný důvod. Asi je to vážně těmi prášky a nebóóó... už mi vážně hrabe.


Krásný zbytek dne Vám přeje LuSsy.

You make me wanna die

6. října 2013 v 22:20 | LuSsy |  Diary
Zdravím moje zlatíčka!

Celý tento týden jsem byla doma, protože se mě to furt nechtělo pustit. Horečky, kašel, rýma a pořád dokola... Naštěstí se už dneska mám obstojně. Už jen pokuckávám a horečka je pryč *klepe na stůl*. Co jsem tak dělala? Většinou ležela a psala si s H. a dalšími.

Dneska jsem po dlouhé době byla konečně venku. Když jsem byla minulý týden u doktorky, tak jsem málem zmrzla a to jsem na sobě měla svetr, mikinu a vestu. Dneska jsem si šla jen v mikině bylo mi fajn. Je to vlastně taková kabátková mikina. Mám ji už někde od 6.-7. třídy a stále ji ráda nosím. Je v mojí oblíbené kaštanové hnědé. Je mi sice trochu kratší, ale i tak ji nosím.

S kamarádkou jsme byly v obchoďáku, protože nám (mně) docházela kosmetika. Koupila jsem si odličovací ubrousky, odličovač, šampón, zubní pastu, náramek, ponožky, tužku na rty a kalhotky ladící k mé oblíbené podprsence. Když jsem nakoupila, tak jsme si šly sednout na kafčo a na něco k snědku, protože jsem měla hlad. Obě jsme si daly Lattéčko a ještě tyčinky. Šikulce jménem Lussy se podařilo rozlít kávu. -.- Normálně bych se za to vypleskala. Měla jsem ještě polovinu a celá skončila na stole. Třicet čtyři korun v řiti. Servírka byla hodná a nabízela mi ještě něco, ale já už na nic neměla chuť. Nakonec následovala cesta domů, jely jsme autobusem, ale ne tím, kterým jsem chtěla, protože zrovna v tu dobu nejel vůbec žádný. Když jsme vystoupily, tak jsme ještě chvíli kecaly a potom jsme šly každá jinou cestou domů.
Víte, za tu dlouhou dobu, co už se nesebepoškozuju jsem měla ve čtvrtek velkou chuť to udělat. Neudělala jsem to. Nevím proč, ale nebránila jsem se tomu. Opravdu jsem to chtěla udělat. Nechci říkat proč, protože nechci pomlouvat a zvlášť když se jedná o mou rodinu, ale je vám asi jasné, že má psychika se odvíjí od mé rodiny. No, nic...

Poslední dobou se mi toho v hlavě honí spousta. Spousta ohledně povídek. Asi se zase pustím do psaní, protože mi to leží v kebuli a chci ty nápady využít. Nepřispěla jsem už přes rok. Já vím, je to ostudné, ale co se dá dělat. Asi si na to nechám až pátek a nebo víkend... ikdyž... o víkendu jdu na oslavu narozenin. Tak snad to nějak stihnu. Držte mi palce. :)

Vaše LuSsy

10 věcí, na které nedám dopustit

3. října 2013 v 0:16 | LuSsy |  Something about me
Zdravím honeys!

Dnešní článek je o mých oblébených věcech, které nedám z ruky, případně je nosím všude se sebou a nebo jsou moje nejoblíbenější. Momentálně mluvím o věcech, materiálních věcech, ne o lidech, takže abychom si to nepletli a nemysleli si, že jsem závislá jen na věcech...


1. Přívěšek srdíčko s fotkou mé maminky. Vyrobila jsem si ho asi ve dne pohřbu a od té doby je pořád se mnou. Nosím ho, kamkoliv jdu, je mou nezbytnou součástí a když si ho náhodou zapomenu (protože jsem třeba ve spěchu), tak se pro něj klidně vrátím, i kdybych měla přijít pozdě. Jedině ho netahám do postele a do vany, protože už jednou se mi stalo, že jsem ho pak v posteli nemohla najít a navíc bižuterie do vany nepatří - už tak je dost ošuntělý, jak ho pořád nosím.


2. Můj deník = černý zacvakovací sešit velikosti A5, který je polepený mými oblíbenými hvězdami. Uvnitř něj je snad všechno, od mých básniček až na klasický deník. Ten deník je především depresivní a vůbec nepočítejte s tím, že bych vám sem napsala nějaký úryvek. Už tak vám dost prozrazuji o svém životě. Navíc je tam hodně věcí z mých bulimických let, které jsem střádala.


3. Diář = jak jinak než červený sešitek s kočkami. Kupovala jsem si ho někdy v lednu tohoto roku a od té doby si do něj zapisuju návštěvy u lékařů. To je asi tak všechno. Kdysi jsem si do svého MC diáře zapisovala i váhu, to, jestli jsem zvracela a tak... Když diář otevřete, tak je popsaný mými oblíbenými quotes a úryvky z mých oblíbench písní.


4. Broskvová rtěnka a jahodové Labello. Nosím je stále v kabelce a podle potřeby si rty natřu. Moje rty se velice rychle vysuší, tudíž potřebuji mít hydrataci neustále při sobě a tyhle dvě věcičky jsou moje nejoblíbenější.


5. Notebook. Bez něj nedám ani ránu a abych pravdu řekla, tak jsem na něm snad každý den. Opravdu nevím, kolik času na něm trávím, ale ty tři až pět hodin určitě. Mám v něm spoustu věcí od her až po moje povídky, takže je logické, že na něm trávím hodně času. Navíc taky jsem hodně na internetu a chodím na blogy...


6. Sešity značky Pigna. Kupuji si je už tři roky a nedám na ně dopustit. Zamilovala jsem si jejich design a jejich kvalitu. Jsou sice dražší než klasické a obyčejné sešity, ale mně to vůbec nevadí. Mám ráda krásné věci - tedy... mám pro ně slabost.


7. Kafe a čaj. Byly doby, kdy jsem na kávě opravdu ujížděla a to slovo "ujížděla" je ještě slabé... ne, nebyla jsem závislá, ale... no radši nic. Vypiju snad všechny druhy káv, jen mi, prosím, do ní necpěte žádný alkohol a lógr. Čaj. Jednoznačně jsem pro bílý a zelený, ale nepohrdnu ani černým a nebo ovocným.


8. Časopis Marie Claire a Dieta. Moje dva nejoblíbenější časopisy, na které mám i předplatné. Jsou to měsíčníky, tudíž mám o čtení postaráno. Marie Claire je módní časopis, ze kterého občas čerpám inspiraci. Je to něco jako moje módní modla. Navíc je to i charitativní časopis a často spolupracuje s charitami a nebo dětskými domovy. Dieta je moje modla co se zdravého životního stylu týče. Nejen, že v ní jsou tipy na cvičení a nebo na správné jídlo, ale taky v ní najdete různé novinky. Rozhodně to není vyhození peněz, tudíž doporučuji.


9. Výrobky značky Dove. Jsem na nich nejspíš i závislá. :D Používám sprchový gel, deodorant, mýdlo a i krém na ruce. Ještě mám v plánu si koupit tělové mléko a má sbírka bude kompletní. :D Ta vůně, můžu to ňuchat furt a stejně mě to neomrzí a navíc... když jsem začala používat sprchový gel, tak se mi už tolik neloupe kůže a je více hydratovaná. ;)


10. Košile. Mám jich asi osm a stále mám v plánu rozšiřovat jejich řady. Ujíždím na nich už od 7.-8. třídy a ještě stále mě to neopustilo. Mám kostkované, jednobarevné, džínové... Teď posledních pár let sháním olivově zelenou. Viděla jsem ji v bonprixu, ale byla vyprodaná, tak doufám, že ji někde ulovím.

Tohle je desítka mých oblíbených věcí. Zase jste se o mně dozvěděli něco nového. Doufám, že vám to zase vykreslí, jaká jsem. :)
Vaše LuSsy