Červenec 2013

Chcípám, chcípáš, chcípáme

30. července 2013 v 20:42 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Taky je u vás takové horko jako u nás? Poslední tři dny jdu chcípnout a to to počítám i s dneškem. Normálně se potím na místech, o kterých jsem ještě před chvílí nevěděla, že je vůbec mám a to bůhví jaké zázraky nevykonávám. To počasí mi i zničilo plány. Chtěla jsem se pustit do uklízení baru, protřídit věci, poschovávat to, co se mi hodí a udělat si místo na knihy, které mám ve skříni s oblečením a už to tam začíná praskat ve švech. Doma máme neskutečný bordel, protože jsme vytáhly maminčiné věci ze skříní. Chceme to darovat na charitu, ale jaksi nejsou pytle a ani auto. Je toto opravdu hodně a to ještě jedna skříň není vyklizená vůbec. Předevčírem jsem prohlížela věci v baru a našla sáček, kde byla cedulka "Lucce". V sáčku byla krabička (taková ta na šperky jako prsten, nebo něco jiného). Když jsem to otevřela, tak jsem uviděla krásné stříbrné náušnice ve tvaru pavoučků. Ona mluvila, že mi na osmnáctku dá něco stříbrného a asi jsem to našla. Normálně se mi až nahrnuly slzy do oči, jak jsem to viděla...

Na hřbitov se snažím chodit co nejčastěji, ale teď v tom horku jsem tam dlouho nebyla - naposledy v sobotu. V tom černém oblečení bych nejspíš chcípla na tuty. Už tak doma umírám a to lítám jen v tričku. Jop... to jsem jednou takhle vyplňovala dotazník, kde jsem měla vypsat tři části oblečení, které jsem měla na sobě. Tak... tričko, kalhotky... a ehm... vlasy?

Tento článek jsem začala psát někdy ve tři ráno. Tehdy jsem už byla umytá a dokoukala jsem se s bráchou na Jurský park. Čekala jsem, než mi uschne hlava, tak jsem se dala do psaní, jenže se mi začaly klížit oči a tak jsem šla spát. Ke článku jsem se vrátila až teď (o půl deváté a nějaké drobné). Dneska jsme uklízely. Vyklidily jsme velkou skříň úplně a já si tam dala pár svých věcí, pak jsem se pustila do toho baru a tam našla fotky, jak jsem byla ještě malý prcek. Rozplývala jsem se nad svou roztomilostí a v samolibosti prohlásila, že jsem byla ta nejzlatější holčička na světě. Našla jsem fotky, kde jsem byla jako miminko a se mnou tam byl brácha. Tu fotku jsem měla i ve škole. Měli jsme se na nich poznávát. Mě samozřejmě každý poznal, protože jsem tam měla bráchu. Po několika minutách jsem prohlásila, že mi brácha tu fotku kazí. Babička se ptala proč a já, že protože tam je. Já, takové nejzlatější miminko s modrýma očičkama a pak ON. :D Dokonce jsme našly i filmy (do foťáku), ale nevíme, jestli jsou plné. Kdyžtak bychom všechny fotky vyvolali a udělali album.

Mějte se,

Do it for yourself.

25. července 2013 v 0:47 | LuSsy |  Diary
Hi honeys!

Dneska jsem byla na hřbitově za maminkou. Zasvítila jsem jí tam svíčky, vyměnila vodu květinkám a povídala si s ní. Je opravdu zvláštní pocit, když si uvědomíte, že už tu s vámi není. Vždycky mi říkávala, že bude rozmazlovat moje děti a že jim bude dávat čokoládky před obědem, bohužel moje děti už svou babičku nepoznají, ovšem pokud někdy nějaké budu mít. Pomalu se prohrabávám jejími věcmi a třídím je. Je opravdu těžké zbavovat se toho, ale musí to tak být. Veškeré její oblečení půjde nejspíš na charitu, různou kosmetiku jsem vyhodila a něco využiju já. Zůstalo mi toho po ní hodně a vlastně nic. V posteli mám tučňáčka, kterého jsem jí dala na padesátiny a vždycky v noci se k němu tulím, jako by to byla ona.

Víte, jsem na ni naštvaná, že mě tady nechala samotnou. Poslední dobou jsme o tom mluvily až moc často a ona říkala, že už tu nechce být, že ji ten život nebaví a že to vlastně už život ani není, ale jedna část ji tu držela - pro mě. Viděla jsem na ní, že už to vzdává, ale pořád tam byla ta jiskřička života. Ikdyž jsem věděla, že její smrt přijde brzy, přesto to byl pro mě obrovský šok. Byla jsem ráda za každý den s ní a teď už je pryč. Chtěla bych jí toho ještě tolik říct, ale už nemůžu. Proto... si važte všeho, čeho máte. Ať už jsou vaši rodiče přísní, jak chtějí, je to proto, že jim na vás záleží. Moje maminka byla přísná a neoblomná, ale taky moje zlatíčko a jsem ráda za to, že mě vychovala aspoň do těch sedmnácti, ale dala bych cokoliv, aby tady mohla být ještě aspoň další rok. Abych měla možnost se rozloučit.

Chybí mi. Neskutečně. To ona byla jediná osoba, kterou jsem kdy milovala. To pouto mezi námi bylo nezničitelné... Ne nějaká povrchní láska, ale něco, co jsme cítily jen mi. Jedna by za druhou dýchala, ne-li položila život. Nikdy nezapomenu, na naše chvíle. Navždy zůstanou zachované v mém srdci. Vždy budu vzpomínat na naše povídání si o klucích, o módě, o lécích... na naše zkrášlovaní odpoledne s kompletním líčením a účesem... na večerní masky... na důvěrné svěřování... na brečení... a především na smích. Na každém kroku si vybavím její rady, které mi do života za tu chvíli dokázala dát.

Asi vás už unavuje, jak o ní furt píšu, ale ona byla mým životem a bez ní můj život ztrácí smysl. Já ŽILA pro ni. Ona byla jediný důvod, proč jsem na tomhle světě ještě zůstávala. Momentálně je můj život prázdný. Snažím se jej zaplnit nečím, ale vím, že tu obrovskou díru v hrudníku už nic nezaplní. Už tam bude navždy. Možná za pár let si na ni zvyknu, ale už tam prostě bude. Se smrtí jsem se vždycky vyrovnávala špatně, protože mě vždycky opouštěli ti nejbližší.

Každopádně si nemyslete, že to vzdávám. Došla jsem až příliš daleko na to, abych to teď vzdala. Je vám asi jasné, že bych šla nejradši za ní, ale já si to vůbec neusnadním. Ti, kteří mě znají, vědí, že já si vždycky vyberu tu těžší a klikatější cestu, než tu lehčí a přímou. Smrt je pro mě až moc snadná. Možná jednou umřu, ale rozhodně ne proto, že bych si měla vzít život sama.

Zatím svůj život zaplním cvičením, hubnutím a učením. Samozřejmě nesmím opomenout kamarády a rodinu. Tyto prázdniny se pokusím nějak přežít ve zdraví a snad už pak všechno půjde líp.
Mějte se,
Vaše

Your body is beautiful

21. července 2013 v 18:47 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Víte, snažím se přemýšlet do hloubky a konečně na něco přijít. Možná, že když se srovnám se svým tělem, tak mi půjde všechno ostatní lépe, ale já prostě nemůžu za to, že pokaždé když se na sebe kouknu, tak mi je prostě blbě. Třeba včera... Byla jsem v obchodě, abych si koupila novou bílou podprsenku, protože ta stávající stála za houbeles. Když jsem se na sebe koukala, tak mi bylo blbě a to jsem ještě ani nebyla svlečená. Samozřejmě bez oblečení to bylo ještě horší. Nejhorší asi bylo, když jsem se mohla pozorovat i ze zadu. Člověk si myslí, že aspoň ta zadní část bude k něčemu, ale ono prd. Dále jsem si v druhém obchodě zkoušela sukni. Byly už jen dvě velikosti 36 a 38. Tu sukni jsem vážně chtěla, takže jsem si vzala obě ty velikosti a šla do kabinky. Samozřejmě jsem velikost 36 nepřervala přes moje obří a nechutná stehna. Kupodivu velikost 38 jsem oblékla. Byla jsem ráda, že jsem se do toho vlezla, ale pohled na moje nohy mi mé chvilkové štěstí překazil. Prostě a jednoduše to byl hnus. Jakto, že mám tak hnusné nohy? Ale kdyby jenom nohy... -.- Už mě to vážně unavuje.

Samozřejmě jsem ze včerejška doštípaná od komárů. Ale kde... NA NOHOU. A to ne na lýtku, ale na nártu... Ti komáři už mě vážně štvou. Už aby byla zase zima. Jako bonus mám zase puchýře. Nejen, že jsou moje nohy nechutné, ale i debilní, protože si můžu obout jakékoliv boty a stejně se mi udělají puchýře. Kdyby to šlo, tak už jsou dávno v popelnici.

Začala jsem pít sojové mléko. Je to vážně dobré, ale drahé jako sviňa. Litrová krabička stojí přes čtyřicet korun. Momentálně se moc nemůžeme roztahovat, jelikož jsme přišli o dvacet tisíc. Celkově... papáme jen díky Kauflandu a jeho slevám. A to z čeho nakupuju, bylo moje "kapesné", které jsem dostala ještě k narozeninám, které jsem měla v květnu. Momentálně mi zůstaly asi čtyři stovky, za které si toho moc nekoupím, ale budu si je šetřit.

Ještě nevím, co budu zítra dělat, ale asi půjdu za maminkou, zasvítit jí, popovídat si... Pak možná budu venku, ale co dalšího budu dělat, tak to vážně netuším. Snad vy se máte líp, ať už se to týká vašeho těla a nebo finanční situce.

Mějte se hezky,
Vaše LuSsy.



Get Bikini Body Ready

18. července 2013 v 20:28 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Učím se, učím a učím. A když už se mi nechce, tak lenoším v posteli. :D Zatím pořád jen tu latinu, protože té je nejvíc. Umím už první deklinaci femininum, pak druhou deklinaci maskulina a neutra. Tudíž umím už tři lekce. Dá se i říct, že už umím i tři lekce slovíček. Asi o víkendu se vrhnu na němčinu, jelikož v ní plavu a to krutě. Nejen, že umím jen základy, ale já jsem i v té "lepší" třídě, či-li u těch pokročilých, takže budu muset makat o to víc.

Včera jsem byla s holkami venku. Bylo nás šest plus jeden malý sedmiletý prcek. Byla sranda. Na chvíli jsem nemusela myslet na to všechno doma a ani na cvičení. Holky šly na loďku, ale já se bála, tak jsem ještě s jednou kamarádkou zůstala hezky na suchu. Já jsem radši ve vodě než na vodě, proto jsem ani nejela na výlet v deváté třídě, kde jsme jeli na vodu. Raději plavu, než pluju. Pak jsme se ještě chvíli procházely a potom následovala cesta domů. Ze včerejšího výletu jsem doštípaná jako prase. Jeden štípanec mám dokonce i na hřbetu ruky. -.- Celý den se drbu jak debil, protože to nehorázně svědí. Už jsem to mazala Alpou, ale je to na prd.

Teď k Jill. Abych pravdu řekla, tak to není nic lehkého, ale který workout od Jill je lehký? Takže asi tak. Je to JEN třicet minut, ale dáte si opravdu do těla. Zatím jsem v prvním levelu, tak uvidíme, co si na mě přichystala do toho druhého. Včera jsem měla přestávku, protože už bych to nestihla. Možná i jo, já cvičím docela pozdě, tak kolem desáté, ale byla jsem už uběhaná. Dneska bych už měla cvičit, ale tak se mi do toho nechce. :D Každopádně mám ještě čas do svého cvičícího času.

K nadpisu. Nečekejte, že vám tady budu radit, jak mít super rychle postavu do bikin. Víte co? Každá postava je dělaná do bikin. Pokud seženete bikiny ve svém čísle, tak si je vemte. Nestyďte se za to, že nemáte velikost 36, nebo za to, že vaše prsa nejsou zrovna Déčka. Každá žena má právo si obléct bikiny a cítit se v nich skvěle. :) Taky po vás chci, abyste se všechny a tím myslím opravdu VŠECHNY, podívaly na tohle video. Je to sice v angličtině, ale doufám, že tomu porozumíte, jelikož já jsem tomu v pohodě rozumněla. :)



S chutí do bikin,
Vaše LuSsy.

I can do it. I do it. I will.

14. července 2013 v 20:03 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Celý tento týden nám netekla teplá voda. Takhle to u nás dělají vždycky jeden týden o prázdninách, takže jsme se umývali jako kreténi. Naštěstí dneska už voda teče, ale i tak se umýváme jako kreténi, jelikož nemáme sprchu, tak musíme trochu improvizovat. -.-

Včera jsem byla v drogerce, abych přepsala maminčinu kartu na sebe, ale já debil si to zapomněla doma, tak jsem jen nakoupila. Dále jsem si ještě koupila přívěšek botku, kterou jsem si dneska připla na peněženku. Pak jsme jely na hřbitov zasvítit mamince na hrobeček. Už tam má i písmo, ale zatím fotka tam ještě není. Prý toho mají hodně, tak že až za dva měsíce. -.- Zasvítila jsem jí a dědovi tři svíčky. Pak jsem si s ní v duchu chvíli povídala a pak jsme šly. Ještě jsme byly chvíli venku, ale pršelo, tak jsme šly brzy domů.

Zítra začínám cvičit Jillian. Tuším, že se to jmenuje "Ripped in 30", ale nejsem si tím naprosto jistá. Kdyby to chtěl někdo zkusit se mnou, tak klidně může. Má to čtyři levely a každý se cvičí týden. Vlastně míň, jelikož má být jednodenní přestávka na zregenerování. Jsem zvědavá, jestli to dám. Před chvílí jsem se na to dívala a některé cviky znám, každopádně budu zvědavá, jak budu vypadat po cvičení... :D A co teprve v úterý ráno, to bude. Budu cítit každý sval v těle. Držte mi palce, ať se nesložím.

Dneska jsem se učila latinu, ale moc mi to neleze do hlavy. Udělala jsem jedno cvičení, které mi napsala profesorka, abych za prázdniny udělala. Zítra snad udělám víc. Mám toho ještě hodně před sebou. Té latiny je opravdu hodně a to radši nemluvím o dalších předmětech.

Vaše LuSsy

I know my heart will never be the same, but I'm telling myself I'll be okey.

10. července 2013 v 12:46 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Maminka už spinká v hrobečku vedle svého tatínka. No... asi nespinká, jelikož je v urně, ale to je jen detail. Teď je spíš v nebíčku a směje se a dívá se na mě. Je tam teď s dědou, Astičkou, Ťapinkou, Mickou, Šmudlíkem, Očičkem a grulkami, Mikešem, Tygříkem, Jerrykem... Je určitě šťastná a už ji nic nebolí a ani netrápí. A to je dobře.

Dneska jsem si byla pro léky, protože mi je šíleně blbě. Dostala jsem zprda, že jsem tam měla být už v červnu. Musela jsem to nějak zakecat, ale vy víte, jak jsem na tom byla v červnu, že jsem nikam nemohla jít... Dostala jsem léky na tři měsíce dopředu a že je toho požehnaně. V lékárně jsem dostala i kartičku, protože jak se koukla na to hafo léků, tak si řekla "Na ní vyděláme.". Dneska u psychiatričky bylo hafo lidí. To se stává, když odjíždí na měsíční dovolenou, tak si všichni šli vybrat léky. Ptala se mě na sebepoškozování, hrdě jsem prohlásila, že žádné nebylo. Vlastně jsem už od dubna čistá jako lilie, jen mám nějaké červené jizvy, protože se mi špatně hojí, ale jinak nic čestvějšího než ze začátku dubna. Pak se mě taky ptala na spánek a jak se cítím...

Šla jsem si do školy pro tématické plány, abych věděla, co se mám teď přes prázdniny učit. V srpnu dělám opraváky ze všech předmětů, tak mám toho docela hodně, ale když si to dobře rozvrhnu, tak si myslím, že bych to nejhůř na ty čtyřky dát mohla. Zatím nemám sešity, jelikož jsem ve škole byla opravdu minimálně, tak moje zápisky stojí za velké kulové, takže se budu učit jen z učebnic a nebo s pomocí internetu. V pátek si tam jdu po papučky, jelikož jsem si dneska nechala klíče doma a zítra nemám čas, se sociální pracovnicí vyřizujeme sirotčí důchod a další věci.

Vaše LuSsy

Sleduji

7. července 2013 v 20:45 | LuSsy |  Something about me
Zdravím!

Já vím, moje poslední články nebyly moc happy, ta se snažím tímhle tu atmosféru na mém blogu trochu uvolnit. Jinak se mi daří pořád stejně a žádnou změnu na sobě nesleduji.

Už jsem vytvořila článek o svých oblébených filmech, teď je na čase Vás zasvětit do mých oblíbených seriálů. Sleduji snad všechno možné, od animáků, přes dramata až ke komediím a hororům, takže se můžete těšit, že "playlist" bude pestrý. ;)

První seriál, který sleduji, je SKINS. Do tohoto seriálu jsem se zamilovala. Je velice zvláštně natočený a právě to mám na něm ráda. Momentálně se natáčí, nebo se už dotočila, poslední sedmá série, na kterou netrpělivě čekám.

Tenhle seriál znám snad už od svých štěněčích let, ale nikdy jsem neviděla všechny díly pohormadě. Dokonce jsem se nějdřív dívala na C()()L, kde to dávali, pak to přesunuli na L♥VE, tam jsem to taky chvíli sledovala, ale řekla jsem si, že se na to podívám hezky od začátku a na každý díl. Momentálně jsem u čtvrté série, na kterou jsem se koukala zrovna dneska.

Vypadalo to zajímavě už na C()()Lu, ale nikdy jsem to moc nesledovala, až nedávno mě to chytlo a já našla perfektní stránku, kde bych to mohla sledovat online. Zatím jsem u druhé série.

Seriál, který jsem sledovala jako malé štěně na JETIXu. :D TEď jsem se k němu vrátila a od začátku prázdnin ho zase sleduju, hezky díleček po dílu. :D Zatím jsem úspěšně dokončila první sérii.

Moje láska. ♥ Nevím, jak jsem bez něj ty roky mohla žít. Zatím se natáčí třetí série a netrpělivě čekám, až se bude na podzim vysílat. Zatím první dvě série běží vždy v neděli na C()()Lu, tak se určitě koukněte. Já to mám stáhnuté, takže já se můžu koukat pořád dokola a dokola a dokola...

Tohle je zatím hrstka toho, co sleduji a co jsem sledovala. Měla jsem rozkoukaných tolik věcí, ale naštěstí jsem to dokoukala před tímhle článkem. Ještě mám v plánu další sledovačky, takže se určitě můžete těšit na pokračování tohoto článku. ;)

Vaše LuSsy

It's been two weeks and I still feel the pain. I miss her so much.

6. července 2013 v 1:51 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Už jsou to dva týdny. Pořád cítím tu díru v hrudi, která je čím dál tím hlubší. Nevím, čím ji mám zaplnit. Snažím se být silná a když jsem v něči společnosti, tak se mi to i docela daří, ale když jsem sama a obzvlášť v noci, tak to vůbec nezvládám. Abych se přiznala, tak od její smrti každou noc brečím. By day I'm smiling, at night I'm crying. Je to prostě tak.

Musím říct, že ta díra ve mě rostla pomalu od té doby, co jsem se starala o maminku, jako bych věděla, že o ni pomalu přicházím. Už od té doby jsem se ji snažil vyplnit vším možným. Používala jsem především sebepoškozování. Byla to moje jediná záchrana, ale teď jsem bez toho už několik měsíců - pokud ovšem mluvíme o žiletce. Nemá smysl... Možná má, ale co... Víte, že jsem experimentovala s prášky. Už je to dlouhá doba, co jsem to udělala naposledy a ani nijak na to nemám chuť. Další zlozvyk, kterého sem se zbavila. Jsem nervák, tudíž jsem si okusovala nehty a i toho jsem si zbavila. Nezbylo mi nic. Nic jen chorá mysl a nechutné tělo. Musí vám dojít, co mi zbylo. Moje vydrbaná anorektická mysl.

Je až k neuvěření, že já... JÁ jsem začala vyplňovat prázdno jídlem a to se podepsalo na tom, že jsem nabrala to, co jsem pracně shodila a i nějaký ten bonus navíc, ale teď s tím končím. Můj jídelníček značně pohubl a já snad taky. Jím.
Pětkrát denně. Malé porce. To stačí. Víc nepotřebuji.

Začínám na sobě zase makat, ale nechci se dostat do stavu, kdy jsem byla na hraně mezi anorexií a bulímií. Prostě a jednoznačně chci zhubnout za každou cenu, když už nic nemám. Nothing left to lose. Jediné, co mi zbylo, je hubnutí. Možná si říkáte, že mám zbývající členy rodiny, jenže ti nikdy nestáli při mě. Vždycky jsem musela stát sama za sebe a ze všeho se dostávat sama. A přátelé? Ani nevím, jestli to vůbec jsou přátelé. Ne, že bych nějak pochybovala o nich, ale myslím to, z mé strany. Vlastně už nemám nikoho, komu se svěřuju se vším. Jen blog, který čtou snad všichni živí, ale tak fuck it. Ať si to přečte i svatý Petr a pošle mě do pekel, protože nic jiného si nezasloužím.

Vysrala jsem se na doktory. Je mi absolutně jedno, že mám každý den večer záchvaty úzkosti a třasu. Je mi to u prdele. Stejně mě ty léky jenom ničí a nic jiného. Jednoduše doberu to, co mám a pak s tím končím. Jediné, co strčím do pusy, budou doplňky stravy a možná nějaké sračky na hubnutí, ale to si ještě promyslím, nebo spíš... jestli na to budou peníze.

Víte co? Už od mala žiju s tím, že jsem se jednoduše narodila vadná. Jinak si nedokážu vůbec vysvětlit, proč se můj život ubírá tímhle směrem. Nevím, asi se někde zavřu a nevylezu, protože už mě nebaví předstírat, jak se mám fajn a jak mě baví kdejaká kravina. Vlastně mě už nebaví nic. Postupně jsem přestala dělat všechno, co mě kdy bavilo. Nevím proč. Možná už mě to nenaplňovala a nebo moje prdel zlenivěla tak, že už se nedokážu ani dobelhat ke klávesám. Ale proč to řešit, že? Máme tady cvičení a hubnutí. To teď bude náplní mého života, abych nemyslela na svůj shitty life.

Vaše LuSsy