Jak jsem začala s... - 1. díl

19. ledna 2013 v 21:24 | LuSsy |  Poruchy příjmu potravy
Zdravím!
Dnešní článek je dlouho přpravovaný. Zkoušela jsem tohle napsat několikrát, ale vždy se mi přetrhla nit a nebo jsem s ním byla velice nespokojená - dokonce tak nespokojená, že už jsem ho jednou smazala. Velice nerada tohle uveřejňuji, ale musíte to vědět, protože je to velice důležité. Předem upozorňuji, že tohle téma rozebírám poprvé a naposled. Nechci se zabývat tím, jak jsem začala, chci se zabývat tím, jak končím, jak s jsem s tím bojovala a stále bojuji.


Bulímie...
Mohla bych říct, že jsem nikdy nebyla štíhlá, ale to by nebyla pravda. V době mého nejútlejšího dětství jsem byla celkem štíhla a až tak kolem začátku dokázky do první třídy jsem začínala nabírat své první kila. Samozřejmě další narostla v pubertě, ve které se nacházím i teď a proto je boj s kily mnohem těžší, než je třeba ve dvaceti.

Moje první setkání se zvracením už byly ve školce. Tehdy mi byly tři roky a já každé jídlo, které jsem dostávala - které do mě dotlačily - jsem jednoduše zvracela. Nevím, můj žaludek měl tehdy divný návyk, že přebytečné jednoduše vyvrátil. Ve školce jsem si zažila krušné časy, ale zpět k tomu podstatnému. Tedy... s bulímií (nebo zvracením) jsem měla co dočinění už ve velice malém věku.

Opravdu netuším, jak jsem se z toho dostala, protože si to nepamatuju, ale od sedmi do deseti byla krátká přestávka. V deseti jsem začala vnímat své tělo dost negativně, ovšem nejvíc mi ublížilo, když se mi omylem zvedlo tričko, když jsem se protahovala a jedna spolužačka prohlásila na můj účet: "Fůj, takové špeky." Nevím, tehdy to byl nejspíš první impulz, který mě zavedl do toho nekonečného kolečka.

Jedenáct let. Období anorexie. Nejedla jsem téměř nic a cvičila každý den, ale nevážila se a ani neměřila. Na to nebyly myšlenky, ovšem vlezla jsem se do džínů, které jsem nosila ve třetí třídě, které na mě ve čtvrté málem praskly. Vypadala jsem v celku normálně, ale moje nenávist k mému vlastnímu tělu se stále zvyšovala. V sedmé třídě jsem se s tím pokusila bojovat, protože mi došlo, že bez jídla nemůžu žít a tak jsem začla jíst, jenže když jsem začala, tak to nešlo zastavit. Dostavily se pocity provinění. Zkoušela jsem to vyzvracet, ale nešlo to. Snažila jsem se tedy hýbat a chodila na tréninky disco dance, bohužel jsem nehubla a pořád jsem vypadala stejně. Na konci sedmičky bylo moje nejtěžší období v celém životě a navíc jsem zase začala dietovat. Ráno jsem hezky papala, svačinka byla jen jablko a oběd jen vývar, ale když jsem přišla domů snědla jsem toho spoustu a pak znovu přišely výčitky. Chtěla jsem to vycvičit, ale věděla jsem, že to nebude snažit. Strkala jsem si prst do krku, kartáček... ale pořád to nešlo.

Naprosto nechápu lidi, kteří to zkusili jen jednou a pak se na to vykašlali. Já to zkoušela pořád, dokud se mi to nepodařilo. Opravdu nevím kdy, ale podařilo se mi zvracet vlastním přičiněním. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, že se mi to povedlo. Štěstím mi tekly až slzy. Postupně jsem začínala zvracet jídlo, které jsem v žaludku. Někdy jsem vyzvracela všechno, někdy jsem si tam něco nechala, záleželo na situaci. Postupem času jsem už ani nemusela zvracení vyvolávat. Asi v prváku bylo nejhorší období bulímie, které jsem zažila. Tehdy jsem zvracela všechno. Úplně všechno. Veškeré jídlo. Nemusela jsem si ani strkat prst do krku. Šlo to samo. Asi v období mezi lednem a dubnem 2012 jsem byla úplně v háji. Nedokázala jsem nic sníst a když už, tak jsem to vyzvracela. Měla jsem hrdlo v jednom ohni a ikdyž jsem měla žaludek prázdný, jsem zvracela. V dubnu 2012 jsem byla naprosot na dně. Věčně hladová, hodiny jsem trávila na záchodě a pak přišel šok... začala jsem zvracet krev. Bylo to pro mě opravdu strašné a nešla jenom zepředu, ale i z konečníku. Bylo mi strašně, neskutečně strašně a sesypala jsem se.

Tohle byl můj příběh. Příběh, ve kterém jsem procházela bulímií, ale ještě se z ní nedostala. K tomu se dostaneme příště, vlastně mám připravené video, ale hodně debilní.

Mějte se krásně,
LuSsy.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Julite Julite | Web | 20. ledna 2013 v 14:15 | Reagovat

Ja ked som prvý krát zvracala , tak mi to išlo a pomaly som sa k tomu tiež uchýlila . A strašne som, chcela aby mi to išlo samo ... som po tom túžila ( hlúpe , čo ? :D) Len ja som sa vždy bála aj sa bojím že ked vraciam tak ma moji rodičia nachytajú . Preto tiež nikdy nič nevygrciam celé . A z ničila si si tým zuby ? A to si potom musela teda pekne schundúť ked si skoro nič nejedla a len vracala . Ja som toto nikdy nezažila ale musel to byť hrozný pocit ked zrazu zistíš že gcáš už krv .. ja by som sa veru poriadne zlakla , a ako si to vyriešila na koniec ? povedala si to tvojim rodičom ? :) A už sa tešííím na video !!!
Ps - Kamarátka mi písala ževraj jej nejde komentovať na mojom novom blogu . Tak to prosím skús a napíš mi hej ? :)
A vieščo ? Ten starý blog mi už ide v pohode ... na zabitie !!!! :D

2 Julite Julite | Web | 20. ledna 2013 v 14:16 | Reagovat

Ja mám niekedy pocit že mi je o osobne bližšie Bulímia ... neviem prečo -- síce je asi horšia ako anorexia . či ? :)

3 Rezzy Rezzy | Web | 20. ledna 2013 v 20:23 | Reagovat

Věřím, že to pro tebe bylo fakt těžké napsat... jsi dobrá, že jsi to nakonec dopsala a zveřejnila, to chce hodně odvahy! Tady do toho se moc nedokážu vcítit. Zvracení jsem vždycky nesnášela, div jsem nebrečela, když jsem měla třeba střevní chřipku a náhodou jsem zvracela nebo když mi jako malé bývalo špatně v autě... Kvůli hubnutí jsem párkrát zvracet zkoušela, ale nějak jsem se toho nakonec (naštěstí) nechytla. Ale byl pak u mě jiný problém no... :-/
Jsem ráda, že bojuješ a píšeš o tom, moc ti fandím :)

4 Emily Emily | Web | 22. ledna 2013 v 9:37 | Reagovat

Nevím, ale s bulimií není radno si zahrávat. Jsou známy případy, kdy holka umřela po 2 měsících. Navíc je obecně známo, že bulimičky až tak nehubnou... Měla jsem kamarádku, která měla bulimii rok a letos skončila v nemocnici s akutním selháním jater...
Jinak pokud se chceš zbavit jizev, tak si je tak 2krát denně natírej jakýmkoliv krémem - opravdu to mizí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama