Leden 2013

Jak jsem začala s... - 2.díl

31. ledna 2013 v 17:20 | LuSsy |  Sebepoškozování
Zdravím!

Dnešní díl se věnuje sebepoškozování. Je to jedno z nejčerstvějších témat. Nerada o něj mluvím veřejně, ale pro vás jsem o tom ochotna aspoň psát. Zatím video o tomhle natáčet nebudu a nebo možná i jo. Abych vše uvedla na pravou míru, ještě jsem s tím tak úplně neskočila, ale jsem rozhodnutá, s tím během tohoto roku skoncovat. :)




Ve zkratce

30. ledna 2013 v 18:49 | LuSsy |  Diary
Zdravím!
Jak se máte? Já nic moc, mám migrénu a proto tenhle článek nebude moc dlouhý, ale aspoň bude plný trochu lepších zpráv.

Brácha už je doma. Od včerejška. Prý mu už nic není, jen ho trochu bolí hlava, tak dostává analgetika. Na památku dostal z Polska CT hlavy. Říkal, že si ho pověsí. :D Každopádně jsem nesktečně ráda, že už je doma. Byly to nervy. Kdyby tam byl dýl a nebo dokonce by mu bylo něco horšího, asi bych vyskočila z kůže.

Mám periodu. Grrr... :/ Tuhle část ženského těla tak nesnáším. Moje nálada je na bodu mrazu. Bolí mně břicho, nejspíš jsem předávkovaná Ibalginem (fuck it), furt se mi che na záchod a jako bonus teče ze mně jako z prasete na zabíjačce.

Dobrá zpráva je, že jsem znovu najela na svůj starý jídleníček. Možná s tím pohybem je to na facku, ale z svůj jídelníček jsem docela pyšná. Každopádně nečekejte, že se s vámi o něj podělím. S tímhle mám probrém. Možná tu váhu nějak překousnu, ale aby mi někdo (s prominutím) kefral do žrádla, to děkuji, nechci.

Poslední dobrá zpráva. Zítra jedu k homeopatovi a hned jak se vrátím (což bude nejspíš až kolem odpoledne), dopracuju článek, který čeká na vydání. Prozradím jen, že se jedná o druhý díl "Jak jsem začala s...". Tentokrát se budu zabývat sebepoškozováním, což je pro mě dost čerstvé... tudíž i těžší než vzpomínání.
LuSsy

Úplně mimo

27. ledna 2013 v 16:40 | LuSsy |  Diary
Zdravím!

Velice se omlouvám, že chod blogu je pozdržený, ale bohužel se mi stala včera nepříjmená věc. Pracovala jsem na článku a zavolali mi kamarádi mého bráchy, že je v nemocnici. Byla jsem v šoku. Dohromady mi neřekli nic, jen ať mu sbalím nějaké věci, že si proto přijedou. Zvažovala jsem, jestli bych neměla jet za ním, ale co bych řekla doma? Tak jsem kamarádům předala nějaké věci, které jsem během deseti minut sbalila.

Byla jsem na nervy. Tehdy mi řekli, že si tam bráchu nechají asi až do pondělka. Musela jsem s pravdou ven. Měla jsem v plánu, že to doma vůbec neřeknu, aby se nestresovaly, ale všechno se pokazilo. Asi kolem půlnoci jsem to řekla mamce. Ta se málem zhroutila. Při její nemoci se jí vůbec nedivím. Musela jsem ji uklidňovat pěkně dlouho. Byly jsme jako na hřebíkách a pořád jsme brečely, protože jsme nevěděly, co s ním je. Potom mě napadlo zavolat bráchovi, ale ten to nebral. Nakonec jsem zavolala na číslo, kterém mi volali jeho kamarádi, kteří mi aspoň řekli, co s ním je. Pak ráno byl jeden jeho kámoš pro nabíječku a já to musela říct i babičce. Ona to snesla trochu líp, než mamka, ale mamka je pořád z toho špatná.

Právě teď jsem přišla z nemocnice. Prý uklouzl na ledu a spadl ze schodů. Naštěstí má "jenom" lehký otřes mozku a zlomený nos, jinak je samá modřina a škrábanec. Potvrdil nám, že už by ho zítra měli pustit, tak snad.

Doufám, že chápete moje nynější rozpoložení,
Vaše LuSsy.

Čtyři měsíce

23. ledna 2013 v 16:50 | LuSsy |  Poruchy příjmu potravy
Zdravím!

Musím se vám s něčím svěřit. Jak víte, trpím migrénami a se mou spousta dalších lidí. Je to nehorázně svinstvo a jednoduše obkled nepomůže. Jím na bolest tabletky, silně tabletky, které nesmím jíst moc často a které mají vedlejší účinky, proto to není sranda. Už jedněma (ale na epilepsii) jsem se málem zabila. No, ale abych se dostala k tomu nejdůležitějšímu... Já někdy při migréně zvracím a to se mi stalo v pondělí...

Po čtyřech měsícech, kdy jsem trpěla bulímií, jsem zvracela. Abych se přiznala, byl to opravdu zvláštní pocit. Když ze mě jídlo vyletělo, zahltil mě velice známý pocit spokojenosti, že jsem se toho jídla zbavila. Abych řekla stydím se za to, protože je to hrozné. Naštěstí jsem tuhle zkoušku obstála, protože od pondělka jsem už nezvracela a ani jsem o to sama nepokoušela.

Tímto článek jsem vám vlastně chtěla říct, že přijdou krušné dny a to vždycky. Pokaždé se setkáte s překážkou, která vás bude chtít svést zpět na tu špatnou cestu, ale vy se nesmíte dát. Jak jsem se zmínila, zahltil mě pocit uspokojení, ale nedala jsem mu šanci. Možná si myslíte, že se k vám vrací vaše "kamarádka", ale ona není kamarádka. Je to nemoc a proto nepodléhejte povrchním pocitům. Určitě budete prvně šťasní, že jste se jídla zbavili, ale to není všechno. Na porvrch se začne "vrtat" pocit selhání a viny. Proto se při takových situacích držte, někdy prostě zvracet budete muset, ale ne proto, že jste si to vyvolali sami. :) A nezapomeň, že jsem tady pro vás. :)

Vaše LuSsy

Jak jsem začala s... - 1. díl

19. ledna 2013 v 21:24 | LuSsy |  Poruchy příjmu potravy
Zdravím!
Dnešní článek je dlouho přpravovaný. Zkoušela jsem tohle napsat několikrát, ale vždy se mi přetrhla nit a nebo jsem s ním byla velice nespokojená - dokonce tak nespokojená, že už jsem ho jednou smazala. Velice nerada tohle uveřejňuji, ale musíte to vědět, protože je to velice důležité. Předem upozorňuji, že tohle téma rozebírám poprvé a naposled. Nechci se zabývat tím, jak jsem začala, chci se zabývat tím, jak končím, jak s jsem s tím bojovala a stále bojuji.

My favourite movies

13. ledna 2013 v 17:01 | LuSsy |  Something about me
Zdravím!
Nechci, aby blog jen tak stál, protože se nezaobírám tématem, kterým bych měla, ale chtěla bych vás trochu seznámit s mou nesmrtelnou a především chorou duší. Jak jinak nahlédnout do něčí mysli, než si pustit jeho oblíbené filmy? Ještě je to jedna možnost - pustit si jeho playlist.
Dnes bych vás chtěla seznámit s mými oblíbenými kousky. Mám spoustu oblíbených filmů, ale chtěla bych vás seznámit aspoň s deseti nejdůležitější, kteří vykládají o mě samotné asi nejvíce. :)

The Perks of Being a Wallflower - Shlédla jsem ho teprve dnes a už se dostal na příčky mých nejoblíbenějších. Když se koukneme na Charlieho, tak mi naprosto připomíná mě samotnou.

Black Swan - Naprosto jsem se vzhlédla v hlavní hrdince - Nině. Navíc není jednoznačné, co je realita a co sen a všechno vám to dochází až postupně. Jako bonus je tam nádherný konec.

It's Kind of a Funny Story - Svělý film o klukovi, který chtěl být dobrovolně na psychiatrii. Na tenhle film se můžu dívat stokrát a přesto mě pokaždé uchvátí.

Narušení - Životopisné drama o tom, jak se osmnáctiletá dívka dostala do psychiatrického ústavu. Setkání s nejrůznějšími nemocemi.

Pitch Perfect - Skvělá komedie o zpěvu. Jsem nadšená jak z pěveckých výkonů, tak i hereckých. Úžasná Anna Kendrick.

Shrek 2 - Ano, vím, je to pohádka, ale je jedna z mých neoblíbenějších. Nejvíc z celého filmu se mi líbí konec, který má krásné poselství.

Lion King 2 - "Jsme jedna velká rodina."

The Twilight saga: Eclipse - Mám ráda celou ságu a samozřejmě mám přečtené všechny knížky. ;) Ovšem tohle je díl, kde jsou rozvedeny v ději mé dvě oblíbené postavy.

Brave - Další pohádka, ale je o vztahu dcery a matky a já svou maminku miluju. ;) ♥

Je to i můj život - Film u kterého brečím a díky tomu nevidím půlku filmu. Velice smutný film se silným dějem, který se mě velice dotýká.

Heh, teď o mně zase víte něco víc. Já vím, jsou to především filmy o duševně nemocných lidech, jenže já jsem taky nemocná a proto se v nch mnohem lépe vzhlédnu, než v naprosto zdravých lidech, kterých je největší starost jakou si dneska vezmou barvu trička.
Doufám, že se vám můj "playlist" líbil,
Vaše LuSsy.

Předplatné and stuff...

9. ledna 2013 v 12:18 | LuSsy |  Diary
Zdravím!
Včera mi ale vůbec nebylo a dobře a ani dneska na tom nejsem nejlíp. Měla jsem záchvat a dokonce jsem málem odpadla, ale naštěstí jenom málem. Dneska jsem byla u doktorky, protože se mi na večer zvedá teplota (cca 38°) a bylo mi řečeno, že je to psychicky. Všechno, co se mi děje, je psychicky. Já nepopírám, že nejsem duševně v pořádku, ale zase abych si všechno "dělala sama", je pěkná blbost. Dostala jsem jedno velké doporučení a to zavolat psycholožce. Jo, už jdu na to.


Pracuji na článku. Zatím na svém prvním článku, který se konečně bude zabývat tím, proč jsem tenhle blog znovu obnovila. Věřte, že je to velice těžké, protože si člověk nevzpomíná na všechno a vrací se vám to postupně, navíc období to nebylo zrovinka veselé a tak se mi vrací i úplně jiné vzpomínky, které bych nejraději vymazala...

Taky pracuji na povídce. Vlastně povídkách. Rodí se mi v hlavně snad milion povídek, ale nedokážu ani jednu napsat. Je to strašné. Hlavou mi proudí tolik myšlenek, ale já ani jednu nedokážu dostat na papír (resp. do notebooku).

Jedna světlá chvilka dnešního dne. Mám předplacenou Dietu a taky koupenou lednovou, protože moje předplatné platí až od února. Já bych tenhle časopis doporučila každému. Nejedná se čistě o časopis zabývající se dietami a vlastně se tam o dietách zmiňují jen záporně. Je to čtení o zdravém životním stylu a já myslím, že bychom se ho měli naučit všichni, abychom byli pěkně zdraví. Kdo má zájem o koupi, tak stojí 39,90 Kč a dokonce "přibrala" - má 212 stran.

Krásný zbytek dne Vám přeje LuSsy.

So tired

6. ledna 2013 v 19:48 | LuSsy |  Diary
Zdravím!
Nevím, čím to je, ale jsem příšerně unavená. Všechny léky beru podle pravidel, ale i tak jsem naprosto bez šťávy. Probouzím se bez šťávy, jdu spát bez šťávy... Vážně netuším, co to se mnou je. Jsem jako medvídek, který se ukládá k zimnímu spánku.

Heh, zítra do školy. Budu muset pořádně zamakat. Zpravidelnit svůj život. Naučit se na brzké vstávání. Učit se.

Za poslední dny se mi moc dobře nedaří. Jsem těsně nad dnem a to jak fyzicky tak psychicky. Všechno se to musí sesypat najednou. Doma je to taky pěkně naprd...

Ehm... jídelníčky. Jsou strašné a upřímně se za ně stydím - proto je sem ani psát nebudu, nikdy. Opravdu netuším, kde se poděla moje pravidelnost, můj stereotyp. Najednou už zase jím tak, jak nemám. Buďto nejím téměř nic a nebo přemýšlím, co bych ještě snědla za kopou jídla. Mám chu'ť si dát pořádno fakcu, abych se probrala.

Doufám, že aspoň vám se daří mnohem líp, než mě. Nezapomeňte papat zdravě a neberte si ze mě příklad,
Vaše LuSsy.



Spřátelování, Affs atd...

5. ledna 2013 v 0:43 | LuSsy |  Co mi nedá spát
Zdravím!
Tahle věc mi strašně dlouho nedá spát. Chtěla bych to vyřešit jednou provždy, aby nevznikly žádné neshody.

Jak jste se zřejmě, já článek o Affs úplně smazala a už není ani v menu. Nespřáteluju. Jednoduše spřátelovat nepotřebuji. Mám své oblíbené blogy, které navštěvuji celkem pravidelně a poznáte to podle mých častých komentářů.
Pokud se vám můj blog líbí, tak si jej klidně přidejte kam chcete (do oblíbených webů, Affs, spřátelených...). Je mi to upřímně jedno a ani se mě na to nemusíte ptát, jednoduše si mě přidejte. :)

Dále bych chtěla vyřešit prosby o podívání se na blog. Jednoduše okomentuj článek něčím inteligentním a je více než 100% pravděpodobnost, že se na váš blog podívám a něco okomentuju. Zajímají mě vaše názory - jinak by bylo zbytečné mít blog. Jednoduše se vykašlete na škemrání a raději napište svůj názor. Velice ráda si přečtu, co se vám honí hlavou a potom odpovím. Prosbám se těžko odpovídá a tím, že váš blog navštívím se vám maximálně tak zvedne návštěvnost o jednoho člověka. :)

Abych to shrnula. Neptejte se mě na to, jestli s vámi spřátelím, protože nespřáteluji s nikým. Není to nic osobního a ani to není tím, že bych si myslela, že můj blog je středobod vesmíru. Vlastně nechci být krutá. Kdysi moje nároky byly strašně vysoké na to, aby jste se mohli stát "elitou" mezi jelity a už nechci dál lidi odmítat a proto si s mou adresou blogu dělejte co chcete, je to jen na vás.
Krásný zbytek dne Vám přeje LuSsy.