Březen 2012

Děti. Děti? DĚTI? DĚ-TI?!

17. března 2012 v 16:36 | LuSsy
Zdravím!

Dnes jsem se odhodlala k jednomu tématu, které do mě pořád někdo hustí, ať už to je mamka a nebo společnost. V dnešním světě prostě žena musí mít děti, jinak se na ni dívají, jako by přiletěla z Marsu...

Já se od dětí distancuju a když přijde na to řeč, zakončuju to slovy: "Já děti mít nechci." Jsem pro to snad divná, že netoužím vychovávat děti, nechci si s nimi hrát a nechci žít jen pro děti? Ne, samozřejmě že ne. Já mám spoustu důvodů, proč je mít nechci (ovšem nepleťte si to s tím, že bych tvrdila, že děti mít nikdy nebudu → znáte strýčka náhodu, ne? :D) a nevymluví mi to ani Dalajláma.

Jednoduše, vím, co starost o děti dělá s člověkem. Když se kouknu na své rodiče (o tom radši pomlčet)... Navíc, já mám spoustu zdravotních problému a nemohla bych se na sebe dívat, kdybych všechny ty dědičné choroby přenesla i něce tak nevinného, jako je právě narozené dítě. Nemám na to žaludek.

A co vy? Těšíte se, až vezmete svoje první narozené miminko a nebo k dětem máte stejný vztah jako já? Už si čtete přiručky pro maminky? Já tedy ne a každý takový članek, ať už ho najdu kdekoliv, přehlížím. :D

Tak se nad tím zamyslete a napište svůj názor, za který vás rozhodně nebudu kamenovat (jak má poslední dobou společnost v oblibě :)).

Vaše LuSsy. ;))

The Black Swan

9. března 2012 v 16:25 | LuSsy
Zdravím!


Dneska jsem se konečně koukla na Black Swan s původním zněním a titulkami. Je to docela psycho a skutečnost, že se ta tanečnice (Nina) kvůli té roli zcvokla a následně i zabila mi vážně nahání husí kůži. Každopádně byl to skvělý film a určitě není pro "slabé" povahy, kterým se dělá špatně z krve a nebo jej urážejí trochu odvážnější scény.

Baletkou jsem chtěla vždy být, vždy mě fascinovaly, jenže je to dřina a to mi mamka nikdy nechtěla dovolit. I ve filmu můžete vidět, že to není žádná sranda a jen makačka a další makačka. Navíc tohle povolání je jen do určitého věku a i když máte opravdu velký talent, vaše kariéra končí brzy. Navíc tohle nemá budoucnost, i když máte obrovský talent, nedostanete za něj zaplaceno tolik, kolik byste za ten výkon měli dostat. Tady v ČR to opravdu nemá budoucnost, ale určitě existují země, kde se dá takhle živit.

Mějte se hezky,
Vaše LuSsy. :))

Pokus o další layout... tentokrát je to Taylor Momsen

7. března 2012 v 18:53 | LuSsy
Hi!

Jak se máte? Já celke na prd, ale to je hooodně vedlejší... :)

Dala jsem se zase do "práce" a něco vytvořila. Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že vytvořím něco s Tylor a povedlo se! Jsem s tím spokojená, víc od sebe chtít nemůžu. :D Měla jsem v plánu dát Taylor do červené a černé, ale nenačla jsem vhodný obrázek, ale jakmile mi padl tenhle, hned jsem ho musela použít a tak přišla na řadu fialová.

Musím se přiznat, že jsem se s tím patlala něco přes třičtvrtě hodiny... Docela mě už bolí oči a od samé soustředěnosti jsem nic nepila (:D).

...

Enjoy it,
LuSsy. :)

Půlnoční poezie

3. března 2012 v 1:25 | LuSsy
Krásné půlnoční žití! ;)

Vyhrabala jsem pro vás jednu svou báseň, kterou jsem psala, když jsem trpěla nespavostí. Jednoduše jsem se zavřela v místnosti a ze všeho jsem se vypisovala. Vzniklo z toho několik básní a já se rozhodla sem dát tuhle.

Like I made of paper

Roztrhali jste mě jako cár papíru,
vaše chování ve mně zanechalo obrovskou díru.
I když jsem se tvářila, že mě nedokáže nic zlomit,
večer jsem však nedokázala dělat nic jiného, než jen slzy ronit.

Ubližovali jsme mi, jak se jen dalo.
Byla jsem jako tělo bez duše - samozřejmě, že mě to vzalo.
Tělo bez duše, co táhne se chodbou,
nechávali jste mě dál, ve dne i v noci, dál samotnou.
Být sama, to jí určitě stačí,
byla jsem jako bota, která tlačí.

Roztrhali jste mě jako kus papíru,
vysáli jste mě jako stádo upírů.
S jedinou prosbou jsem se obracela na víru,
jenže proti vašim intrikám to bylo, jako špatně ušité šaty na míru.

Tahali jste mě za sebou jako špinavé prádlo.
Vysadili jste mě uprostřed moře na malé loďce a zanechali jen jedno pádlo.
Nechali jste mě na pustém ostrově, nezůstalo mi zhola nic.
Chtěla jsem jen vaši přízeň, vy jste si však sedali do mně vzdálených lavic.

Netuším, co mi otevřelo oči,
že jenom kolem vás se svět netočí.
Byla to chvíle jako každá jiná,
tohle prozření mi z čista jasna padlo do klína.