Co se (ne)stalo... Když se děti bojí

3. prosince 2010 v 23:17 | KoKoBelLussy
Ahoj!
Jeden článek na jednom nezmiňovaném blogu mě nakopl k tomu, abych tohle sepsala...

Jednou ráno, myslím, že to bylo nějak na jaře loňského roku, jsem se jako každý den malovala do školy. Abych se neleskla, dávám si pudr a čistě náhodou jsem sáhla po těm se třpytkami. Nadávala jsem jako špaček který *píp* mi ho vyměnil, samozřejmě jsem se nedohledala toho činitele.

Neměla jsem moc času, protože za chvíli mi jel autobus - a já byla tak lenivá a nechtělo se mi pěšky - a tak jsem si ten třpytivý pudr nechala na puse, dolíčila se, dooblékala se a šla na autobus. Samozřejmě mi ujel a tak jsem musela šlapat pěšky.
Teď by se šikl popis, abyste pochopili zbytek. :D No, mám asi kaštanové vlasy, ale když na ně svítí slunce, chytají zrzavé odstíny. Oči jsou zelené s přísměsí žluté a zdálky vypadají jenom žluté, jinak jsem bledá, hodně bledá a když jsem nemocná jsem i průhledná, tak bacha abyste mě nepřehlídli! :D

du si takhle po ulici, sluníčko - jako naschvál - svítí a já se třpytím široko daleko. Kolem mě jdou asi osmileté holky a když se na mě dívají, něco si mezi sebou kecají. No hrom do toho, aby si o mě kecaly cizí holky! Myslela jsem si a podívala jsem se na ně s tím svým kukučem - nechtějte vědět, jak vypadá.

Asi po deseti minutách jsem dorazila do školy a už vážně nevím, jak to bylo, ale rozhodně jsme začaly kecat o tom, že se třpytím a tak jsem jí začala vykládat historku o zaměněném pudru.
Po šíleně těžkém dni ve škole jsem vyrazila do jídelny a poté konečně domů. Divných pohledů bylo ještě víc než ráno a kdo by taky nečučel, když pražilo a já se třpytila, jako Edward na louce. :D

Absolutní třešničkou na dortu bylo, že se mně máti lekla s výmluvou, že si myslela, že k nám přišel upír. Věřte-nevěřte měla jsem vážně vztek, už i máti. Nakonec jsem si ten sajrajt smyla z držky a šla si na ni dát nějaký normální pudr a potom vyrazila na moje oblíbené klávesy. :)
Od té doby se pořádně čumím, co si dávám na držku. :D

PS: Ten pudr jsem vyhodila hned na druhý den. :D:D:D Stejně jsem si za to všechno mohla sama. :D

Eh... ještě jsem zapomněla tu věc, kterou jsem chtěla napsat nejvíce. U Kaufu mě míjelo takové menší dítě - možná okolo pěti mělo - a když mě zahlédlo, tak se normálně začalo více tlačit ke svojí mámě a přísahala bych, že se mě i bálo - no bylo mi to divné, většinou se na mě malé děcka lepí a nevím čím to je. :D Už aspoň vím, co mám dělat, když je necu. :P :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama